Výstava posvátného umění

V olomouckém Muzeu umění probíhá druhá část výstavního projektu, který se věnuje sakrálnímu umění. Zatímco v první výstavě jsme mohli vidět díla, která vznikala v "nesvaté době", tedy v období komunizmu, současná výstava představuje díla vzniklá od Sametové revoluce do naší současnosti.
Architektura výstavy evokuje prostorové uspořádání skutečného kostela: v úvodní části je naznačeno předsálí, řekli bychom "nartex", vstupní prostor do chrámu. Zde je v oddělené časti prezentováno plátno Ludvíka Kolka Zvěstování pro kostel sv. Josefa v Senetářově.
Podíváme-li se nalevo, již zdaleka nás upoutá pestrobarevná kompozice, ve které je na první dojem znatelný rukopis malíře Aleše Lamra. Jedná se o zastavení jeho křížové cesty pro Horní Maršov z roku 2001 namalované na kovu. V "postranní lodi" je možné vidět i Lamrovy návrhy na oltářní obraz pro kapli Panny Marie, Matky ustavičné pomoci v Petrovičkách z roku 1996.
Abstraktní tvarosloví nacházíme i u Lubomíra Jarcovjáka, který vytvořil čistě nefigurativní křížovou cestu ve třech dimenzích. S takovou abstrakcí při vyobrazení křížové cesty se setkáváme v umění málokdy.
Vrátíme-li se z postranní do hlavní lodi, připoutá náš pohled monstrance Otmara Olivy, umístěná na středovém bodu jako v kostele.
Můžeme zde obdivovat další pozoruhodná díla: například návrh na vitráž od skvělého skláře Jana Exnara pro kostel sv. Markéty v Loukově (1995). Exnar vytvářel úžasnou výzdobu kostela sv. Terezie z Lisieux v pražských Kobylisích, která mohla být na výstavě rovněž připomenuta.
Mezi další skvělé exponáty výstavy patří sv. Jan Křtitel od Ivana Sobotky z roku 1996. Sobotka byl svým obrazem Davida zastoupen již v předchozím výstavním projektu a patří mezi výrazné osobnosti, jejichž dílo obdivoval i generální ředitel pražské Národní galerie Milan Knížák.
Nezvykle barevná je pro tvorbu Jakuba Špaňhela malba pro vitráž v Ostravě-Zábřehu, zobrazující beránka. Špaňhelovy obrazy většinou jsou v tlumených barvách šedi, používá i černou barvu a doplňuje ji zlatou. Na výstavě je tedy možné se seznámit i s touto pro umělce poněkud netypickou kompozicí.
V druhé boční "lodi" je možné vidět pestré návrhy na vitráže pro kapli v Liberci-Vratislavicích od Petra Veselého. Dále jsou zde k vidění návrhy na vitráže od Jana Jemelky, určené pro kostel sv. Jiljí v Brně-Líšni (1991).
Zaujal mne archanděl Michael pro kostel sv. Václava v Sazovicích (2022), který má zcela abstraktní obličej. Vedle bylo umístěno Zmrtvýchvstání pro kostel Zvěstování Panny Marie v Dobrši od Tomáše Vejdovského.
Monstrance Otmara Olivy byla vystavena před postním plátnem od Jana Jemelky, které bylo vytvořeno pro kostel Panny Marie Sněžné v Olomouci.
Další křížová cesta, zasluhující pozornost, byla vytvořena Jiřím Kobrem. Tato reliéfní křížová cesta je pozoruhodná svou výraznou barevností černé, červené a světle dřevěné.
Stylově "futuristická" je malba Věry Novákové "Mater Maria" z roku 1993, která je svým výtvarným výrazem až teosofická. Zastoupen je nový kostel Krista Spasitele v Praze-Barrandově, konkrétně návrhem na křížovou cestu od Václava Fialy, která nebyla realizována.
Zajímavostí je Kolíbalův mobiliář pro katedrálu v Rennes, který jsem znal dosud jen z fotografie ve výstavním katalogu a na výstavě jej můžeme vidět v kartonových a kovových modelech.
Část výstavy, která je umístěna za oltářem a připomíná tedy poněkud prostor "presbyteria" v chrámovém půdorysu, je věnována architektonickým modelům. Nejvíce mne zaujal model pro "komunitní centrum Matky Terezy" v Praze (2012-2017) od Vítězslavy Rothbauerové. Pozoruhodná je výzdoba kostela od Pavla Šlegla, s jejímž originálem jsem se mohl v Praze seznámit. Mezi postními plátny zaujme realizace od Patrika Hábla, ve které vyobrazil mnoho tváří jakoby kajícně zahalených do popelce. Z architektur mne ještě zaujal model a fotografie kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Praze-Strašnicích.
Velmi mne potěšil model pro právě vznikající komunitní centrum v Neratovicích od architekta Zdeňka Fránka. Fránkovy realizace pro Církev bratrskou v Litomyšli a Černošicích jsem osobně navštívil a považuji je za zdařilé. Litomyšlský kostel byl vyzdoben dílem Karla Malicha, nejvíce se mi líbí dva kruhy, jeden černý a druhý bílý, vyjadřující výtvarně úspornými prostředky vítězství světla nad temnotou. V této části výstavy je k vidění i kříž Václava Cíglera z optického skla a je zde kresbou na zdi naznačena Malichova instalace.
V samotném závěru výstavy jsou vystaveny Bible ilustrované Alešem Lamrem a Markétou Prachatickou.

Výstava je doplněna citáty s duchovní tematikou jako například "každý ráno otočit se k Bohu sám si totiž asi nepomohu" ap.

Za velkou přednost výstavy považuji její ekumenu, která odráží současné vřelé vztahy mezi církvemi různých denominací v Česku.

Architektem výstavy je Pavel Kolíbal.