Malevič v Česku
Ojedinělá možnost vidět obraz Kazimíra Maleviče v Česku
Jihočeská "Alšova" galerie v Hluboké nad Vltavou pořádá ojedinělou výstavu ruské avantgardy s díly světově uznávaných umělců jako Gončarova, Larionov, Kandinskij či Malevič. Prvním mistrovským dílem výstavy je nádherný akt Židovská Venuše od Michala Larionova. Sousedí s obrazem Gončarové Sekáči (1911), ve kterém se malířka evidentně ostrými liniemi štětce inspirovala v lidové ruské dřevořezbě. Motiv pracujícího lidu byl v ruském umění tradiční již v 19. století a Gončarova tedy předává ve svém díle pomyslnou štafetu poválečné sovětské "budovatelské" tvorbě oslavující proletariát. Náznakový malířský rukopis Roberta Falka v obraze Dívka v křesle (1919) připomene díla Francouze Roberta Delaunaye či Němce Augusta Mackeho. Zářivá barevnost obrazu je uchvacující. Zaujme i "Býčí zápas" V. G. Bechtějeva, který je kaleidoskopicky fragmentovaný do zářivých tónů barev, přičemž dynamické linie napovídají, že se autor obrazu dostal do kontaktu s italským futuristickým hnutím. Obraz Sklizeň ovoce M. A. Kichigina lze vnímat jako "vítězný" z hlediska poválečného vývoje socialistického realismu a jeho propagandistické doktríny. Ačkoli byl vytvořen již roku 1918, správně anticipoval, že modernistický "formalismus" bude po válce komunistickou doktrínou zavržen. Přesto bych jej kvůli tomu neodsuzoval. I realismus má v malbě své místo. Za jedno z hlavních lákadel výstavy se považuje kompozice V. Kandinského "Improvizace". Zářivé tóny vsazené do černých obrysů napovídají, že se Kandinskij inspiroval malbami na skle. Až "cézannovsky" působí malba "Mlékařka" Aristarcha Vasiljeviče Lentulova (1918). A přesto je Lentulov ve svém rukopise svébytný a originální. Zátiší J. S. Paina je pozoruhodné tím, že obsahuje judaikum - patrně list Tóry. Navodí až posvátný dojem. Originální poloha ruského modernismu představuje dílo Davida Petroviče Šterenberga. Je tak hravé a bezprostřední, že návštěvníka výstavy přímo nadchne pro vlastní tvorbu. Když je obraz z roku 1919 natolik "otevřený", že dokáže odbourat "galerijní komplex" a inspirovat živě i v roce 2021, považuji to za doklad nejvyšší kvality. Zajímavý vhled do ženské umělecké tvorby a zřejmě i ženského světa minulosti jako takového - obhospodařování domácnosti - nabízí rozměrná kubistická kompozice "Kuchyně" (1915). Pěkný je i portrét sestry od O. V. Rozanové, který snoubí syrové tahy štětce, připomínající dřevoryt, se zářivou barevností. Mezi známá jména ruské avantgardy patří i A. M. Rodčenko, který je na výstavě zastoupen rozměrnou "nepředmětnou" kompozicí. Ta už otevírá cestu královskému závěru s díly suprematismu. Je uveden drobnějším dílkem I. V. Kliuna z r. 1920, které je kvalitní. V hlavní místnosti dominují díla O. V. Rozanovy a S. Y. Senkina. "Světec" suprematismu, nedostižný Kazimír Malevič, visí jako ikona v samotném čele místnosti. Už kvůli této samostatné kompozici "Suprematismus" z roku 1915 stojí za to z Prahy na výstavu z Jekatěrinburgu jet. Kazimír Malevič se inspiroval posvátnými ikonami, proto jeho umění působí až religiózně. Jeho abstraktní, harmonicky sladěné abstraktní tvary levitují v nekonečném prostoru koncentrovaném na ploše plátna. Kompozice i imaginace malíře je uchvacující. Purpurové, červené, žluté i černé kosočtverce kolem sebe proletují a kombinují se s obdélníky, kruhem i čtverci. Výstava dává mnoho podnětů k zamyšlení. Vidět originální dílo Kazimíra Maleviče na našem území je příležitost vskutku unikátní. I proto stojí za to se do výstavy vracet a přemýšlet o tom, o co Malevič vlastně v umění usiloval a jestli se mu to podařilo.