Jitka Svobodová

Meditativní kresby Jitky Svobodové vystaveny v Městské knihovně v Praze

Jitka Svobodová patří k takzvané umělecké generaci 60. let, protože svá studia na Akademii výtvarných umění ukončila v roce 1967. Její tvorba bývá často interpretována prostřednictvím německé fenomenologie a zejména díla Martina Heideggera (jehož originální rukopisy jsem měl možnost shlédnout v literárním archivu v Marbachu). Proslavila se totiž rozměrnými meditativními kresbami, ve kterých oslavuje tichý život předmětů o sobě, analyzuje jejich pravou podstatu a bytí. Její velkoformátové kresby, například Míchání, Oči, Ubrusy či citlivé malby stromů působí na návštěvníka meditativním dojmem, avšak obsahují v sobě i poznání, jak složité je poznat pravou podstatu věcí. Barevné odstíny jsou laděné do šeda, občas nacházíme i jemné náznaky tlumené barevnosti. Zajímavé jsou obrazy, ve kterých autorka používá nitě a provázky, aby jimi svou kresbu trojprostorově doplnila. Dostala se tak až na hranu konceptuálního umění a ukazuje svou spřízněnost s dílem Stanislava Kolíbala. Výstava na mne působí kontemplativním, tichým a velkorysým dojmem. V současné krizové době je vítaným pozastavením a retrospektivou do světa věcí o sobě, vede návštěvníka k vnitřnímu zklidnění a k pokoře k mystériu naší existence.