Pozoruhodný je až divadelní svět gest, kterým k nám obrazy Petra Brandla promlouvají. Tato gesta jsou dokladem znalosti soudobé teorie dějin umění, zejména francouzské, přičemž největší význam pro propojení těla a duše měla teorie René Descartese „Vášně duše“ (1649). Ve Francii se vztahu těla a duše po teoretické stránce věnoval i Charles Le Brun, který byl od roku 1663 ředitelem královské Académie royale de peinture et de sculpture v Paříži.

Známa byla též divadelní hra španělského dramatika Pedra Calderóna se la Barca "Velké divadlo světa" (1655), kde jsou lidé představeni na jevišti světa v jejich rolích.

Brandl se nám ve své malbě jeví jako obratný pozorovatel, který dokáže psychologicky vyjádřit klidné i ambivalentní stavy duše. Jedním z nejpozoruhodnějších obrazů je v tomto smyslu samozřejmě „Autoportrét s gestem počítání“ (1722-1725), který interpreti vykládají tíživou finanční situací malíře. Na druhou stranu však byli chudí lidé typově v baroku vyobrazování spíše s dlaněmi složenými a motiv počítání byl vyhrazen alegoriím boháčů, což by danému výkladu protiřečilo.

Motiv do široka rozhozených rukou, který nacházíme na Brandlově obraze sv. Jáchyma a Anny, odpovídá radostnému gestu na obraze, když se Ježíš nechal zjevit učedníkům v Emauzích u Caravaggia v londýnské Národní galerii. David meditující nad hlavou Goliášovou typově odpovídá stejnému motivu od Artemisie Gentileschi v kroměřížské obrazárně.

Brandlovy portréty vynikají svou gestickou výmluvností, jako příklad můžeme uvést „Podobiznu pražského arcibiskupa Ferdinanda z Khuenburgu“ (1714), který svou sečtělost ukazuje pootevřenou knihou a druhou rukou zve diváka dějově jakoby dovnitř obrazu. I podobizna hraběte Františka Antonína Šporka (1731) zobrazuje zajímavé gesto, které značí o hnutí duše portrétovaného. Je velmi pravděpodobné, že se Brandl setkal i s dílem francouzského malíře Nicolase de Largilliera, jehož portrét je dodnes v Kuksu uchován.

Zde by bylo namístě připomenout, že naše slovo emoce pochází z latinského slovesa movere, užívaného pro pohyb. Proto například v zámku Versailles využívali ke svým rozmluvám šlechtici dlouhé chodby, jelikož pohyb podporoval jejich oduševnělost.

Jemná motorika rukou, kterou nacházíme na obrazech Petra Brandla, tak vizuálně odpovídá aristokratické sofistikovanosti lidské duše vyobrazených osobností.