František Kupka - Mentis oculis

Nová kniha Karla Srpa o Františku Kupkovi Mentis oculis je koncipovaná jako kaleidoskop esejí o významném zakladateli abstrakce.

Není řazena chronologicky jako například knihy o Kupkovi z pera Miroslava Lamače či Ludmily Vachtové.

Zajímavostí je, že se z hlediska pramenů se Srp opírá o soukromé sbírky jako je Adolf Loos Apartment and Gallery v Praze, sbírka Thordis Moeller v New Yorku či pařížská galerie Minotaure, státní muzea jsou tentokrát v knize poněkud upozaděna.

Z hlediska interpretace Kupkova díla je kniha vysoce abstraktní a široce rozkročena, takže pojímá zcela různá období a styly např. od gotického Mistra z Covarrubias přes Václava Boštíka až k Blinkymu Palermo.

Ačkoliv kniha není řazena přísně chronologicky, začíná významným raným Kupkovým dílem ze sbírek Pražského hradu, totiž Bibliomanem (1896-1897). V této části se Srp zabývá Kupkovým rozpolcením mezi francouzskou radostí ze života a přilnutím k smyslovým radostem na straně jedné a transcendentním uvažováním, pohledem "mentis oculis", čili okem mysli, na straně druhé.

Jsou zde zajímavá srovnání například mezi akty Kupkovými a Klingerovými či expresionismem Ernsta Ludwiga Kirchnera. V této komparaci vychází najevo, že Kupkův malířský temperament je více intelektuální, zatímco Kirchnerův nános barvy je více spontánní a bezprostřední.

Srp samozřejmě připomíná i významnou Kupkovu teoretickou knihu "Tvoření v umění výtvarném". Pozoruhodná je stať věnovaná zelené ploše, barvě, kterou Mondrian zcela eliminoval ze své palety, ale Kupka s ní pracoval. Východiskem pro Srpovy úvahy je obraz "Zelená plocha" z roku 1935 a autor dochází až k interpretaci teorie barev v Kupkově tvorbě, opět na základě známé teoretické knihy. Kupka byl jedním z mála českých malířů, kteří se teorií barev systematicky zabývali (zlomky zájmu o teorii barev nacházíme ještě například i v díle Bohumila Kubišty či Jana Zrzavého).

Zdařilé je srovnání obrazu "Sen" (1909 - 1910) Františka Kupky s obrazem pozdějšího italského futuristy Umberta Boccioniho "Sen - Paolo a Francesca" (1908 - 1909).

V oddíle knihy Stavby bez kamene je věnována pozornost komparaci Kupkových obrazů (zejména "Filosofická architektura", 1913 - 1922) s domy Adolfa Loose, Theo van Doesburga i Josefa Gočára (kostel sv. Václava v pražských Vršovicích, 1923). Nechybí příloha s texty filosofa Bernarda Bolzana.