Pěkný den v "bytu sběratele" v Humpolci

Výstava "byt sběratele" v Humpolci navozuje dojem, že jste na návštěvě v domě movitého sběratele českého umění, kterým Vás provádí erudovaná hostitelka. Exponáty představují téměř celý kánon moderního umění s přesahy do umění současného. Najdeme zde početná díla umělců, kteří pobývali mezi válkami ve Francii, díla Alena Diviše, Josefa Šímy i tři pěkné malby Františka Kupky. Zastoupení jsou umělci generace 60. let jako Jiří Sopko či Zdeněk Sýkora.

Ze současných umělců bych chtěl vypíchnout dílo Jiřího Černického, který vystavil svou sbírku "krystalů" evokujících abstraktní tvorbu slavných osobnosti českého i světového umění 20. století.

Pokud bych mohl výstavě něco vytknout, pak bych nejspíše litoval jen toho, že se zavedených konvencí dějepisectví českého umění drží příliš rigidně a striktně. Myslím, že vzhledem k soukromému charakteru sbírky by se mohla očekávat větší odvaha ve volbě autorů vystavených děl, odrážející osobní vkus sběratele a vymykající se zajetým kolejím akademického vkusu i za cenu jistého rizika. Myslím, že neochota k experimentování ve sběratelství, které však ke kreativitě umění neodmyslitelně patří, odráží malost "českého rybníčku", který snadno nalezne konsenzus zavánějící uniformitou.

V přízemí je velmi krásná výstava Jana Zrzavého "Kdybych já byl krásný jako Dionýsos", která velmi pěkně ukazuje inspirační zdroje a východiska jeho tvorby jako byl například Odilon Redon, Giorgio di Chirico, Leonardo da Vinci či starodávné asyrské umění. Díky této výstavě jsem si opět našel k Zrzavému cestu, oslovily mne zejména krásné obrazy s biblickými motivy. Líbilo se mi architektonické řešení výstavy s lehce barevnými stěnami.