Pěkný den v "bytu sběratele" v Humpolci

Výstava "byt sběratele" v Humpolci navozuje dojem, že jste na návštěvě v domě movitého sběratele českého umění, kterým Vás provádí erudovaná hostitelka. Exponáty představují téměř celý kánon moderního umění s přesahy do umění současného. Najdeme zde početná díla umělců, kteří pobývali mezi válkami ve Francii, díla Alena Diviše, Josefa Šímy i tři pěkné malby Františka Kupky. Zastoupení jsou umělci generace 60. let jako Jiří Sopko či Zdeněk Sýkora.

Ze současných umělců bych chtěl vypíchnout dílo Jiřího Černického, který vystavil svou sbírku "krystalů" evokujících abstraktní tvorbu slavných osobnosti českého i světového umění 20. století.

Pokud bych mohl výstavě něco vytknout, pak bych nejspíše litoval jen toho, že se zavedených konvencí dějepisectví českého umění drží příliš rigidně a striktně. Myslím, že vzhledem k soukromému charakteru sbírky by se mohla očekávat větší odvaha ve volbě autorů vystavených děl, odrážející osobní vkus sběratele a vymykající se zajetým kolejím akademického vkusu i za cenu jistého rizika. Myslím, že neochota k experimentování ve sběratelství, které však ke kreativitě umění neodmyslitelně patří, odráží malost "českého rybníčku", který snadno nalezne konsenzus zavánějící uniformitou.

V přízemí je velmi krásná výstava Jana Zrzavého "Kdybych já byl krásný jako Dionýsos", která velmi pěkně ukazuje inspirační zdroje a východiska jeho tvorby jako byl například Odilon Redon, Giorgio di Chirico, Leonardo da Vinci či starodávné asyrské umění. Díky této výstavě jsem si opět našel k Zrzavému cestu, oslovily mne zejména krásné obrazy s biblickými motivy. Líbilo se mi architektonické řešení výstavy s lehce barevnými stěnami. 

Do Humpolce za uměním nejen do galerie

Existence pěkného výstavního prostoru 8smička v Humpolci již je milovníkům umění v Česku dobře známa. Proudíme do expozice "bytu sběratele umění" ze všech koutů republiky za věhlasnými umělci jako byl Josef Čapek, František Kupka, Zdeněk Sýkora a desítky dalších.

Při své návštěvě Humpolce bychom však neměli zapomenout, zejména v letní měsících, ani na pozoruhodné intervence v městském prostoru, které samy o sobě stojí za zvláštní pozornost. Teprve, když procházíme Humpolec s očima otevřenýma, doceníme, že město je v současnosti prodchnuto uměním nejen za zdmi galerie, ale i ve veřejném prostoru.

Zajímavostí přímo na budově 8smičkové galerie, která bývala továrnou a má slušivý černý nátěr fasády, jsou kruhové lightboxy, zasvěcené v současnosti významnému historikovi umění Ivanu Martinu Jirousovi, pocházejícímu z Humpolce. Bílá labuť vyobrazená na lightboxu připomíná rukopis básní "12 Labutích písní", které z věznice vynesl "Magorův" přítel Jiří Gruntorád.

Umělkyni Zorku Ságlovou, starší "Magorovu" sestru, připomenuli grafici - jak jinak - než klasickým motivem králíka, který ve své tvorbě zpracovávala systematicky, takže se stal její osobní ikonou. Autory lightboxu jsou grafici Martin Odehnal a Štěpán Malovec.

Hned u východu z budovy galerie a u občerstvení na dvoře lze v pohodlí obdivovat pravidelně se měnící výzdobu vrat garáží. Vystřídalo se zde již mnoho mladých tvůrců, abych zmínil pouze některé, počínaje Lukášem Karbusem přes Anežku a Jakuba Hoškovi až po Vendulu Chalánkovou. V současnosti (až do 14.6.2026) lze na garážích vidět dílo "Zuření/Zurčení" vizuální tvůrkyně Juliany Höschlové, která se ve své tvorbě dotýká velmi aktuální environmentální tematiky a inspiruje se krásnou krajinou Krkonoš. Na garážích se nachází i socha Jakuba Roztočila, který studoval u klasika monumentálního sochařství Aleše Veselého na pražské Akademii výtvarných umění a měl v Osmičce samostatnou výstavu.

Na břehu rybníka Dvorák najdeme drátovou sochu nazvanou "Dlask a Mlask jedou spolu na riviéru", které je dílem autorské dvojice David Böhm & Jiří Franta. Je pozůstatkem z výstavy tvůrčích párů s titulem "Dvě hlavy, čtyři ruce". Další instalace je výtvorem známé umělecké skupiny Rafani. Vznikla pro výstavu "Všichni mají nárok na všechno". Jedná se o sochu "pohřbenou" pod hlínou terénu, která nám připomíná, že ačkoliv socha není viditelná, stále tam je - podobně jako kultura, která se ocitá v důsledku podfinancování na okraji zájmu.

Zajímavostí je i NFT projekce. Jedná se o celosvětově jedinečné digitální dílo, nezastupitelný token. NFT díla dosud u nás vídáme spíše ojediněle, představena byla před lety jako úplná novinka na výstavě v Lobkowickém paláci na Pražském hradě. Humpolecké dílo vytvořil britsko-italský umělec Andreo Bonacetoa dílo bylo vystaveno i na slavném Times Square v New Yorku v USA.

Dalším naším místem zastavení bude nápis "Ladem" na domu u Horního náměstí, který je dílem brněnského streetartového umělce Tima. Vznikl v rámci výstavy "Kuna nese nanuk", která se zaměřovala na typografii a písmo v umění a byl na ni zastoupen například i Jiří Valoch.

Pokud budete v Humpolci, neměli byste minout ani "Uměleckou zastávku". Umělecky ztvárněné zastávky máme sice i v Praze či Liberci, ale tato je výjimečná tím, že funguje jako proměnlivý prostor pro díla mladých studentů umění. Autorem zastávky je umělec Richard Loskot.

V současnosti můžeme na "umělecké zastávce" obdivovat dílo studentky Katedry umění a tvorby Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Terezy Šerákové, která vzpomíná na domácí prostředí svých prarodičů. Vystavuje na videu vlající záclony, které se suší na zahradě v přírodě, a umělecky ztvárňuje "klid, bezpečí i teplo letních dnů". Součástí díla je i jakýsi deník, který se zabývá drobnou krásou života u prarodičů, jako například "červeným rybízem co roste u silnice, protože ten chutná ze všech nejlépe".

V prostoru bývalé trafiky 8smička Light bylo možné na začátku roku 2026 vidět moderní verzi "Navštívení Panny Marie u své příbuzné Alžběty", které z kartonů figurálně ztvárnil František Novák, absolvent ateliéru Vladimíra Kokolii pražské AVU.

Jak je vidět, umělecký život v Humpolci nezůstává "uvězněn" za zdmi muzea, ale stává se přirozenou součástí životního prostředí ve veřejném prostoru, kde provokuje k zamyšlení a vystavuje nás překvapivým setkáním.