Hans Belting

Úvaha inspirovaná kapitolou z knihy Hanse Beltinga "Dějiny tváře - od Lavaterových fyziognomických studií osobností k výzkumu mozku"

Předchůdcem fyziognomických studií byly tzv. patho-gnomické studie Giambattisty della Porty (1535 – 1615). Navázal na ně pařížský malíř Charles le Brun (1619 – 1660), jehož estetiku používal ještě i William Hogarth (1697 – 1764). Švýcarský farář Johann Caspar Lavater (1741 – 1801) se snažil číst povahu lidí z obličejových obrysů – svou metodu vysvětlil ve Fyziologických fragmentech (1775 – 1778). Odpůrcem jeho teorie se stal Georg Christoph Lichtenberg, který tvrdil, že se z klidného výrazu lidského obličeje charakterové rysy vyčíst nedají. Franz Josef Gall z Vídně okolo roku 1800 vyvolal zájem se svojí frenologií – naukou, že povahové rysy se dají vyčíst z lebek. Paul Flechsig byl anatomem, který pozornost vědců nasměřoval od lebky ještě hlouběji, do mozku. Vyhrála antifyziognomická tendence, tedy teorie, že podstatné je v neurovědách fungování a případné disfukce mozku a nikoliv jejich tvar. Zvláštní kapitolu představuje bádání o emocích u Charlese Darwina, pro něhož byla podstatná akce svalů v obličeji a jejich reflexe, představující pocity – anglický přírodovědec obrazově cituje dílo Guillauma-Benjamina Duchenne de Boulogne "Mechanismus lidské fyziognomie" (1862). Pro Darwina byly výrazy pocitů jednotlivce vyjádřením kolektivních emocí. V moderně se tak ztratil individuální pojem obličeje. Belting ve své knize navazuje analýzou posmrtných masek. Avšak mne tato kapitola z knihy "Dějiny tváře" inspiruje i k novým interpretacím obrazů Edvarda Muncha. V obraze "Výkřik" dochází k jakési deindividualizaci výrazu křičící postavy, která v obličeji připomíná masku, a jakoby vyjadřovala jakousi prehistorickou kolektivní emoci – hlava připomíná lebku více než jednotlivý obličej.
Uvažovat by se mohlo o biologických interpretacích a vztahu vnitřního duševního světa protagonistů obrazů a jejich vnějšího mimického výrazu také v díle Jamese Ensora, který navazuje na tradici karikatur Honoré Daumiera. Jaká je role společnosti v utváření konkrétního výrazu protagonisty obrazu, nakolik je mimika tváře jednotlivce diktována sociologickými normami?