Albrecht Dürer

Proč namaloval Dürer nosorožce s chybami?

Především proto, že jej ve skutečnosti vůbec neviděl, zprostředkoval mu jeho drobnou kresbu z Portugalska jeden moravský kupec. Tu pak Dürer umělecky přetvořil do své krásné kompozice. Jedná se tedy o uměleckou licenci, kdy umělec chtěl na základě slovního popisu a legendy vyjádřit, o jak nebezpečné a bojovné zvíře se jedná, které zápasí i se slony, kterým roztrhává břicho mohutným rohem (na grafice naddimensovaným). Dalším aspektem, který je třeba vzít při interpretaci grafiky v potaz, je termín "monstruosita", tedy pojem vyjadřující obludnost a zapadá do doby kabinetů kuriozit a obrazů Giuseppe Arcimbolda. Umělec doby renesance sice vytvářel reprezentace přírody bližší viděné realitě než ve středověku, ale zároveň je korigoval abstraktní ideou krásy, která stála ještě výše nad otrockou nápodobou reality. V případě anatomických pojednání, jako například od Andrea Vesalia, se vycházelo i z vykopávek antických soch a jejich kanonu lidského těla. V neposlední řadě je třeba připomenout, že slavná kniha Historia animalium Conrada Gesnera, jež tisk Dürerova nosorožce rovněž přejala, obsahovala i četné vyobrazení nestvůr, draků a příšer, které byly přebrány z imaginace středověkých bestiářů (u nás asi nejslavnější vyobrazení ďábla je v tzv. Kodexu gigas). Není tedy divu, že Gesnerova kniha byla papežem zařazena do oddělení libri prohibiti.

Já bych pouze dodal, že ten morální zápas pokračuje i v 19. století, kdy se začal rozpouštět klasický kánon lidské postavy a byla naznačovány souvislosti mezi vzhledem opice a člověka s rodící se Darwinovou teorií o původu člověka. Jedná se opět o druh monstruosity, která se příčí církvi i Bohu. Tento hříšný scientismus má své kořeny ve vyobrazení ďábla ve středověkých bestiářích, avšak věda, která se postavila na piedestal náboženství, se změnila v tom, že začala dokazovat, jak má člověk v imaginaci ďábla svůj původ! Tím se lidská představivost zavinula do sebe a odřízla se od ideje Boha. A připomeňme si, jak se někdy také říká hříšnému životu: "incirvatus in se", čili zavinutý do sebe sama, bez vazby na Boha a ostatní lidi.

Roztomilé vyobrazení nosorožce z imaginace hluboce věřícího Dürera samozřejmě nelze vinit z rozkladu morálky, ale vede mne k zamyšlení, že vědecké paradigma je vždy projevem určité imaginace (curiositas), kterou je třeba korigovat teologickými pravdami (studiositas).

Je paradoxem dějin, že exemplář tisku Dürerova nosorožce, ale i knihy Historie animalium protestanta Conrada Gessnera, se zachoval u nás právě ve Strahovské klášterní knihovně.

​​​Chce Pán Bůh ukázat, jaký má smysl pro humor?