Umění prodat se

Výstavka "Umění prodat (se)" v Plzni

Stručně bych současný projekt v Západočeské galerii charakterizoval jako pozoruhodný svým konceptem a myšlenkou, s krásnými exponáty, avšak mrzí mne promarněná příležitost rozsáhlejšího výstavního katalogu s doprovodným textem.

Výstava "Umění prodat (se)" je poučná i pro dnešek. Mapuje, jak se etabloval u nás trh s uměním v 19. století, když se začaly objevovat soukromí sběratelé mimo šlechtu a duchovenstvo a začal se objevovat měšťanský mecenát.

Připomenuta je výmalba vývěsních štítů umělci pro lahůdkářství, například od Luďka Marolda a zejména od Josefa Navrátila, který mistrovským způsobem dokázal vyjádřit až gurmánsky dojem z různých druhů potravin.

V expozici jsou prezentovány reklamní plakáty z 19. století, avšak kurátorům bych vytkl, že dostatečně nenačrtli jejich důležitost v sebeprosazení Alfonse Muchy na uměleckém trhu. Jsou prezentovány zajímavé návrhy plakátů od Karla Špillara a Vojtěcha Hynaise. Od Alfonse Muchy jsou prezentována díla s náboženským obsahem ("Blahoslavení chudí duchem"), avšak je třeba si uvědomit, že jeho cesta ke hvězdám vedla skrze strádání i chudobu (popřel bych, že se jedná o pouhou bohémskou legendu, která má dojetím otevřít peněženku bohatým kupcům). Komercializace jeho tvorby se objevuje v četných reklamních plakátech na různé produkty, které by mohly býti na výstavě rovněž zmíněny.

Správně jsou vystaveny kresbičky Mikoláše Alše jako východisko pro tvorbu Františka Kupky, v expozici uvidíme i Alšův krásný dekorativní terč pro vinárnu Obecního domu v Praze (1910) s námětem volavky.

Zastoupeny jsou portréty a krajinářská tvorba Augusta Piepenhagena i jeho dcery Charlotty, kteří podle svých vzorníků nabízeli možnost sestavení krajinky na míru objednavatele.

Zajímavou kapitolou výstavy je bibliofilie jako tržní produkt a multiplikace díla formou reprodukcí jako reklama na mistrovské dílo, například reprodukce Brožíkova obrazu Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým (1883) visely téměř v každé domácnosti. Pozoruhodnou epizodou jsou i komerční miniatury pomníků, například sv. Václava, které vytvářeli žáci slavných sochařů (v tomto případě Josefa Václava Myslbeka).

Velkým zklamáním pro mne v katalogu výstavy bylo kromě nedostatečného zmapování komercionalizace tvorby Alfonse Muchy i úplná absence ekonomické analýzy díla dalšího velikána Františka Kupky, jehož slavná karikatura z cyklu "Peníze" je paradoxně poutačem na celý projekt. V Kupkově díle hrály finance velkou roli a není možné je v textu katalogu jen tak pominout, když je v rámci výstavy prezentován.

Důležité a nadčasové postřehy Kupky k moci kapitálu a peněz, vyjádřené mistrovsky v kresbě, vycházejí z myšlenek dobových anarchistických kruhů. Kresby k časopisu "Koryto", kterými se Kupka během prvních let v Paříži živil, nebyly určeny pro chudinu, jak bývá občas chybně uváděno, ale spíše pro vyšší střední třídu. Pouze nabobtnání jeho pozdější abstraktní tvorby na aukcích do milionových částek činí z raných karikatur cosi méněcenného oproti jeho pozdější průkopnické abstraktní tvorbě. Západočeská galerie v Plzni nabyla do svých sbírek originální studie pro vydání francouzského časopisu "Koryto" z roku 1902, které je celé věnováno moci peněz a kapitálu. Je nevysvětlitelné, proč tedy v katalogu výstavy chybí kapitola interpretující Kupkovo vidění ekonomiky. Skutečnost, že své rané karikatury Kupka vytvářel pod tlakem nedostatku, neubírá na jejich vtipu a ideové originalitě. Z globálního hlediska se domnívám, že jejich nadčasový význam roste.

Je škoda, že tak závažnému a rozsáhlému tématu, jako je umění se prodat, nebyla věnována větší expozice. V důsledku ideově zajímavý projekt působí značně zkratkovitě.