Georges Braque

Ohlédnutí za krásnou komorní výstavou Georgese Braqua v galerii Miro

Významný francouzský malíř Georges Braque (1882-1963) je znám ve světě zejména jako zakladatel abstraktního směru malby, který získal označení "kubizmus" podle schematizování tvarů do forem připomínajících krychle (od francouzského slova "le cube" = kostka, krychle). Vynález kubizmu, který uskutečnil spolu s Pablem Picassem, se datuje do let před první světovou válkou.Neméně zajímavá je však i Braqueova pozdní tvorba, která je velmi hravá, uvolněná a velkorysá. Byla představena naposledy před několika lety v monumentálním formátu v pařížském Grand Palais.
Výstava v pražské galerii Miro v komorním formátu připomíná především Braqueovu tvorbu z 50. a 60. let. Krásná je místnost s grafikami s typickým motivem letících ptáků, charakteristická pro pozdní tvorbu malíře. Zaujme zejména působivá barevná litografie inspirovaná "prokletým" básníkem: "Arthur Rimbaud pohledem současných malířů (Pták před měsícem)" z roku 1958 - grafika je až máchovsky romantická a chladná (tmavomodrá barva oblohy krásně doplňuje měsíc v úplňku a siluetu leticího ptáka). Litografie "Sestup do pekel" (1961) svými červenými barvami ptáků a svítivou žlutou barvou emocionálně silně evokuje žár. Zajímavá je i silně schematická silueta ptáka v obraze "Na obloze" (Pták XV), která působí až kolážovitou technikou a byla by nemyslitelná bez experimentů kubismu, jež Braque prováděl ve své rané tvorbě.
Velmi pěkná je i barevná litografie "Konev na čaj na šedivém podkladě" (1946 – 1947), která kombinuje noblesní kolorit hnědé s černou a šedivou barvou. Do kategorie zátiší zapadá i litografie "Jablka a listy" v osmi barvách. Vzdálenou odezvou zájmu o motiv hudebních nástrojů, který nacházíme i v Braquově periodě syntetického kubizmu (zastoupené v naší Národní galerii obrazem "Zátiší s kytarou"), je černobílá litografie "Kytara" z roku 1953. Drobné, ale o to krásnější dílko potěší každého milovníka umění.
Zaujme i lept "Velká hlava" (1950), kde nacházíme typický vynález kubizmu – zobrazení obličeje osoby zároveň z profilu i en face. Pozornému divákovi neunikne, že nos je zobrazen jakoby ze strany, ale zároveň vidíme oko ze předu – abstrahování reality umožňuje reprezentovat motiv i z více úhlů pohledu.
Krásnou litografií na zlatém podkladu je "Znak" (1954), který působí až archaicky. Starodávnou inspiraci evokují i obrazy vozatajů (Vůz, 1953) a boha slunce "Hélia" (1946 – 1948) variující od černého přes ultramarýnový podklad až k tmavě rudé barvě. Starořeckou inspiraci představuje i barevný lept na papíře "Thalassa" (1959) – řecký výraz moře, které pro Řeky představovalo daleko důležitější inspirační zdroj, než si dokážeme představit.
Výstava je velmi pozoruhodná nejen z hlediska teorie barev, ale také pohledem kubistického formálního vývoje v 2. polovině 20. století.