Gregor Hildebrandt

Výstava Gregora Hildebrandta v Kunsthalle Praha

Gregor Hildebrandt se ve své tvorbě inspiruje tradičními gramofonovými deskami, ze kterých vytváří nápaditá umělecká díla. Sestupuje časově do počátků modernizmu, provádí archeologii moderny a využívá reliktů ve formě analogických magnetofonových pásek k vytvoření ornamentalnich instalací, která působí až dekorativně. Proto je vítaným zpestřením výstavy malý automobil na třech kolech a alternativní výstavní prostor. Velmi krásná je instalace z šachovnic a šachových figurek (pěšáků), ve které umělec dokazuje svou vysokou výtvarnou citlivost. Sběratelství předmětů, archetypální umělecká činnost, je v instalaci prezentována jako navýsost současná. Hravost až komičnost, se kterou se Hildebrandt staví ke světu, je Bohu milá. V českém umění hrály analogie mezi uměním výtvarným, hudbou i tancem velkou roli diky Františku Kupkovi, který ve svých obrazech na počátku 20.století zkoumal, jak vyobrazit muzikalitu a hudebni tóny v malbě. Stal se zakladatelem uměleckého směru, který nazýváme v dějinách umění jako abstraktní nebo konkrétní. Kupka také vyzobrazoval technická zařízení, spojená s vynálezem reprodukované hudby, jako byl gramofon. Odsud byl již jen malý krok k vtipným a originálním destrukcím vinylových desek v díle Milana Knížáka. Jak ukázala výstava Sons et Lumières v pařížském Centre Pompidou, vztahy hudby a umění jsou v českém umění velmi široké, od Miroslava Ponce až po Zdeňka Pešánka. Pešánkovy instalace jsme mohli obdivovat již při inaugurační výstavě pražské Kunsthalle, málo lidi dosud ví o jeho barevném klavíru. A právě z těchto tradic vychází Hildebrandtova kreativita, z futuristické disekce obrazu a mechanizace hnutí Fluxus. Svými kořeny v avantgardní evropské výtvarné tradici je mi tvorba Hildebrandta blízká. Ve svém díle již zpracovával podněty z díla Mondrianova a je otázka, zda jej díky možnosti prezentovat svá díla v Praze budou inspirovat i muzikální díla Kupkova.