Toyen

Mezinárodní výstava Toyen ve Valdštejnské jízdárně

Národní galerie Praha připravila ve spolupráci s Hamburger Kunsthalle a Musée d´art moderne de Paris velkou přehlídku obrazů jedné z nejslavnějších avantgardních malířek, která je známa pod pseudonymem Toyen (vlastním jménem Marie Čermínová).

Marie Čermínová se narodila na Smíchově 21. 9. 1902. Už v šestnácti se osamostatnila od rodiny a bydlela v podnájmech - na Starém Městě, v Bubenči a na Vinohradech. Tehdy také navázala kontakty v komunistických a anarchistických společnostech. V roce 1922 se na Korčule v Chorvatsku setkala s malířem Jindřichem Štyrským, se kterým se spřátelila. Jejich vzájemná inspirace vydržela až do smrti. Z tohoto období jsou na výstavě zastoupeny obrazy Krajina z Dalmácie a Kavárna. Toyen tehdy bylo dvacet let. Následujícího roku se Toyen spolu se Štyrským stali členy hnutí Devětsil a vydali se na cesty po Francii, Itálii a Jugoslávii. Umělkyně začíná používat pseudonym Toyen podle francouzského výrazu "občan" neboli "citoyen". Velmi inspirativní je pro Toyen pobyt v Paříži, kde navštívila cirkus i botanickou zahradu. Vznikají nejlepší obrazy: Harém (1925), Tři králové, Tři tanečnice a Cirkus Conrado. Obrazy jsou ovlivněny francouzským naivismem, ale zároveň jsou velmi originální, pestré a svébytné. Zejména obraz Tři králové ze soukromé sbírky je na veřejnosti méně často k vidění a je plný tajuplné symboliky, ve které se mísí evropská tradice a obrazy různých kultur (hvězda u Betléma připomíná Davidovu hvězdu, v dolní části je vyzobrazena jakási asijská gejša na nosítkách). Pozoruhodným dílem tohoto období je také Cirkus Conrado, který je krásný svou pestrou hravostí a barevností i vyobrazením klaunů a artistů. Nechybí ani motiv Dálného Východu s asijskou provazochodkyní. Roku 1926 Toyen vydala leták s manifestem artificielismu. Tvary na obrazech začínají opouštět realitu a přibližují se poetičnu, abstrakci a dekorativismu. Krásnými díly z tohoto období je například Korálový ostrov nebo Pláž z roku 1926. V obraze Potápěč máme dojem, že se ponořujeme do hlubiny s exotickými rybkami. Obraz je na svou dobu mimořádně originální. Ve stejné době se i Jindřich Štyrský zabýval motivem Akvária. V obrazech Fjordy (1928) a Šero v pralese (1929) už Toyen zcela opustila náznaky na realitu a popustila svou uzdu fantasii. Z roku 1930 pochází velmi zajímavé erotické kresby, kterou jsou na výstavě prezentovány v oddělené části na empoře. Toyen se věnovala i ilustracím Markýze de Sade. Na výstavě Poesie 1932 Toyen vystavovala vedle zahraničních velikánů jako Max Ernst, Yves Tanguy, Salvador Dalí, Juan Miró či Alberto Giacometti. Toyen se může pyšnit i svojí spoluúčastí na založení Skupiny surrealistů v ČSR spolu s Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Ježkem a Jindřichem Štyrským. Z počátku 30. let na výstavě zaujme i Severní krajina se studenými modro-zelenými tóny, evokujícími ledovce. Mezi typické surrealistické obrazy pak patří Poselství lesa (1936), Opuštěné doupě (1937) a Spící - prázdný dutý tvar ženy, lapající motýly. V katalogu výstavy je srovnána s Ruckenfigurou C. D. Friedricha Žena před západem slunce (1818). Toyen se podílela i na ilustracích dětských slabikářů ve spolupráci s Ladislavem Sutnarem. Válečná léta tvorbu Toyen poněkud utlumila, ale přesto vznikla vrcholová díla jako například "Bramborové divadlo" (1941) - jakási aluze na poslední potopu. Zobrazuje dva maňásky nad vodní hladinou, která již zcela pohltila souši. Po představení (1943) je rovněž enigmatický obraz motýlovitě zavěšené ženy na hrazdě vedle mucholapky. Výstavu Toyen v Topičově salonu v roce 1945 přišel v listopadu otevřít osobně prezident Edvard Beneš. Po válce Toyen vpodstatě rozvíjí motiviku, která vznikala již ve 40. letech. Na počátku 50. let vznikla zajímavá série obrazů s náměty domovních znamení z Malé Strany: U Zlatého stromu, U Černého slunce, U Modré tváře. Jejich enigmatičnost a tajuplnost výborně vystihuje genius loci. Mezi oblíbené obrazy z roku 1946 patří "Mýtus světla", inspirovaný dětskou stínohrou. Je dnes uložen v Moderna Museet ve Stockholmu. Z roku 1963 pochází pozoruhodná tajuplná koláž "V určitou chvíli" s citací barokní sochy Daphné v okně zarámovaném vinnou révou. Pozdní tvorba Toyen se vyznačuje ženskou estetikou, která připomíná kosmetickou jemnost. Obraz noc za nocí (1960) nebo Dotýkají se mne ve spánku (1957) působí jako by byly namalovány rtěnkou. V tom spočívá největší originalita poválečného období Toyen, která i v 2. polovině 20. století, kdy se centrum vývoje umění přemístilo za oceán, zůstala věrná Paříži.