Lorie Ballage
Neopomeňte navštívit výstavu Lorie Ballage v galerii Pragovka
Lorie Ballage je francouzská umělkyně, která mimo svou vlast studovala výtvarné umění i ve Skotsku a Norsku, kde aktuálně působí.
Zabývá se ve své tvorbě vodním elementem a s ním spojeným volnočasovým využitím. Máme velké štěstí, že můžeme její tvorbu obdivovat v současné době v Praze.
Ve vysočanské galerii Pragovka využila obratně výstavní prostor, který sestává z kachliček připomínajících bazén, ke své site-specific instalaci.
Z keramiky vytvořila jakési relikty koupání, připomínající vodní život relaxace okolo bazénu: nacházíme splasklý balón, odložené vodní opánky a poházené plavky na podlaze.
V separátním prostoru, který připomíná saunu, si návštěvníci mohou pustit "vodní meditaci".
Měl jsem ojedinělou možnost umělkyni zažít osobně a účastnit se vizualizace, kterou vedla. Nejprve jsme si vybavili vodní prvek okolo nás, pak jsme postupně do vody vcházeli až jsme se do ní ponořili, abychom s ní úplně splynuli. Jak umělkyně připomíná, naše tělo je přece také z velké části tvořeno vodou. Taková řízená meditace, propojená s fiktivním prostředím bazénu, který byl a už není, vytvořila jedinečné prostředí pro vnitřní zklidnění, které v našem uspěchaném světě potřebujeme více než barnumské atrakce.
Introspekce jako obrat k vnitřnímu vnímání má v Norsku svoji uměleckou tradici. Myslím, že Lorie Ballage ve své tvorbě pozoruhodným způsobem propojuje senzualitu, smyslný francouzský joie de vivre z moře, se severským obrácením se do svého vnitřního světa jako inspiračního zdroje umění, jak to učinil jako první velký moderní norský malíř Edvard Munch.
V této souvislosti bych rád připomněl temperament našeho geniálního česko-francouzského malíře Františka Kupky, který ve své tvorbě podle mínění kunsthistoriků také tyto dva póly výtvarné tradice (smyslný jižanský a introspektivní severský) geniálně propojil.
Konkrétně myslím na jeho studie mořských vln a z nich plynoucí sérii obrazů "Modrých v pohybu", které byly inspirovány Kupkovými pobyty u moře v Tregastelu.
Zážitek řízené meditace koupání, který jsme prožívali se zavřenýma očima, umocnila před ní a poté vkusná barevná instalace se záchrannými kruhy (humorně vytvořenými z keramiky) a plaveckých tras z kachliček, imitujících bazén.
Jeden z vrcholných obrazů francouzského symbolizmu od Odilona Redona se jmenuje "Les yeux clos", čili zavřené oči. Lorie Ballage tento obraz doslova vtiskla do našich tváří, když jsme seděli v naší meditační skupině a usebrali se do našich vnitřních představ. A barevné keramické plavky položené na podložce (svítivě oranžové) by nebyly myslitelné bez obrazů fauvistů jako André Deraina či Herního Matisse, kteří barvu osvobodili.
Tvorba mladé francouzské umělkyně se mi jeví jako originální svou polohou, ve které propojuje různé přístupy k umění i různé výtvarné tradice. V tom je svěží a zajímavá.
Zabývá se ve své tvorbě vodním elementem a s ním spojeným volnočasovým využitím. Máme velké štěstí, že můžeme její tvorbu obdivovat v současné době v Praze.
Ve vysočanské galerii Pragovka využila obratně výstavní prostor, který sestává z kachliček připomínajících bazén, ke své site-specific instalaci.
Z keramiky vytvořila jakési relikty koupání, připomínající vodní život relaxace okolo bazénu: nacházíme splasklý balón, odložené vodní opánky a poházené plavky na podlaze.
V separátním prostoru, který připomíná saunu, si návštěvníci mohou pustit "vodní meditaci".
Měl jsem ojedinělou možnost umělkyni zažít osobně a účastnit se vizualizace, kterou vedla. Nejprve jsme si vybavili vodní prvek okolo nás, pak jsme postupně do vody vcházeli až jsme se do ní ponořili, abychom s ní úplně splynuli. Jak umělkyně připomíná, naše tělo je přece také z velké části tvořeno vodou. Taková řízená meditace, propojená s fiktivním prostředím bazénu, který byl a už není, vytvořila jedinečné prostředí pro vnitřní zklidnění, které v našem uspěchaném světě potřebujeme více než barnumské atrakce.
Introspekce jako obrat k vnitřnímu vnímání má v Norsku svoji uměleckou tradici. Myslím, že Lorie Ballage ve své tvorbě pozoruhodným způsobem propojuje senzualitu, smyslný francouzský joie de vivre z moře, se severským obrácením se do svého vnitřního světa jako inspiračního zdroje umění, jak to učinil jako první velký moderní norský malíř Edvard Munch.
V této souvislosti bych rád připomněl temperament našeho geniálního česko-francouzského malíře Františka Kupky, který ve své tvorbě podle mínění kunsthistoriků také tyto dva póly výtvarné tradice (smyslný jižanský a introspektivní severský) geniálně propojil.
Konkrétně myslím na jeho studie mořských vln a z nich plynoucí sérii obrazů "Modrých v pohybu", které byly inspirovány Kupkovými pobyty u moře v Tregastelu.
Zážitek řízené meditace koupání, který jsme prožívali se zavřenýma očima, umocnila před ní a poté vkusná barevná instalace se záchrannými kruhy (humorně vytvořenými z keramiky) a plaveckých tras z kachliček, imitujících bazén.
Jeden z vrcholných obrazů francouzského symbolizmu od Odilona Redona se jmenuje "Les yeux clos", čili zavřené oči. Lorie Ballage tento obraz doslova vtiskla do našich tváří, když jsme seděli v naší meditační skupině a usebrali se do našich vnitřních představ. A barevné keramické plavky položené na podložce (svítivě oranžové) by nebyly myslitelné bez obrazů fauvistů jako André Deraina či Herního Matisse, kteří barvu osvobodili.
Tvorba mladé francouzské umělkyně se mi jeví jako originální svou polohou, ve které propojuje různé přístupy k umění i různé výtvarné tradice. V tom je svěží a zajímavá.