Odpověď na dotaz Muzea Kampa týkající se kvality obrazu "Tanečnice v kabaretu" (1900) Františka Kupky

Muzeum Kampa tlumočí na svém Facebooku názor pařížského antikváře, který prý paní Medě Mládkové uvedl, že obraz "není dobrý".
Byl jsem překvapený. Zejména se mi zdá, že není na místě přehnaná sebekritika. V umění je velká konkurence, je tedy nezvyklé a zvláštní, když se muzeum o svých exponátech vyjadřuje negativně.
Na druhou stranu je třeba ocenit upřímnost a otevřenost vůči svým návštěvníkům.
Byl jsem muzeem dotázán na svůj názor.
V obecné rovině hodnotit obraz nechci. V umění se dle mého názoru jedná vždy o otázku osobních preferencí a vkusu.
Uvedu tedy pouze následující: obraz považuji za velmi zajímavý a nápaditý a řadí se k tomu nejlepšímu, co jsme, my Češi, na přelomu století v tehdejším centru umění Paříži vytvořili. Ačkoliv se mi jeví levá polovina obrazu se spontánním nánosem modrých barev poněkud skicovitá, neubírá to na zajímavosti kompozici Tanečnice. Motivy tančících párů se zabýval ve své tvorbě již postimpresionista Toulouse-Lautrec, jehož krásná kompozice se nachází v Národní galerii v Praze.
Kupka však ve své kompozici zobrazil pravděpodobně slavnou tanečnici Loie Fuller, která pracovala s efekty víření dlouhých kusů látek a barev. Zobrazení americké tanečnice Loie Fuller, potažmo jejího vlivu, není ve francouzském malířství v takovém formátu mnoho.
Motiv art nouveau přelomu století, na kterém pracoval i druhý velikán z našeho regionu Evropy Alfons Mucha, se v kompozici zrcadlí průnikem tématiky zobrazení květin a ženské postavy (slunečnice ve vlasech). Zoomorfní tématikou konce staletí jsou velká motýlí křídla.
Ačkoliv obraz není tedy dotažený v případě tmavě modrého pozadí do jemněji propracovaného konce, dokládá Kupkovu znalost teorií barev a patří díky své originalitě k vrcholu umění, které v západní Evropě v době okolo přelomu 19. a 20. století vzniklo.
​​​​​​

P. S. Z dnešního hlediska je obraz zajímavý i z hlediska genderových studií. Pozoruhodný je například vosí pas korsetu tanečnice.

V souvislosti s obrazem je klíčem k četbě i citát z Kupkova dopisu básníkovi Macharovi ze stejné doby: Kupka neguje romantické pojetí lásky, aby je nahradil zcela biologickou představou, když píše :
« Ostatně víš, když někdy zajdu do nějaké dílny kde se experimentuje s elektřinou, znáš Ty to nové "studené" světlo jeho barvy, anebo tyhle celé kombinace Crooesových trubek, to je tak vábivé, pokaždé dostanu vztek na imaginaci a sentimentální sfingy, které jsem před časy tak rád kreslíval, ostatně vím že jsem je nikdy nekreslil z přesvědčení, mne vábila víc jen forma je to hezké ale tak prázdné jako hezké ženské oči v kterých jsem ostatně také nikdy nemohl najít to co vy – vy poeti stále vidíte.
Já myslím že to co chcete popsat, co se v těch očích má nalézat – tím jen nedirektně vyjadřujete Váš psychicky ale spíše ještě physický stav, - totiž že cítíte blízkost těla a čím více toto vibruje teplo, tím to na vás více působí. A pak v celku, - jíž se ani nepamatuji mluvili-li jsme o poměrech pohlaví, to co o čem Vy poeti jste se již tolik nazpívali "o lásce". Taky na tyhle krámy jsem nikdy nechtěl věřit a dost jsem se s tím nalámal hlavu. Nejsnadněji jsem si vždy ukončil moje bádání tím že jsem si řekl že všichni opěvovatelé těchle věcí, byli vědomě anebo nevědomě moralisté, kteří hnali ty krásné a nebo až hloupé jednoduché procesy přírody pod hypokritické záclonky.
Ostatně často když jsem ještě v Praze šel okolo žlutých nebo červených forhaňků, víš kterých?, měl jsem jakýsi pocit zadostiučinění spravedlnosti, tam na těch záclonkách by měly být jména všech apologistů "lásky" napsána anebo pěkně vyšitá. Ostatně mám děsný vztek pokaždé když čtu anebo si mi mluví o lásce vůbec. Tu znají jen nespravedlivý egoisté, dokud bude "láska" - bude také nenávist. »