Zpestření města Příbrami

Zpestření veřejného prostoru města Příbrami

„Příbram jako na dlani“ je současný umělecký prvek ve středočeském městě u Nového rybníka, který vychází z kartografických znalostí místní krajiny. Výrazná červená barva instalace vyniká z odstínů okolní přírody.

Jedná se o kovovou linii, která spojuje prostřednictvím ulic, které jsou na instalaci vepsány, hlavní atrakce města: Svatou Horu, Hornické muzeum a Nový rybník. Nad názvy jednotlivých ulic je uvedena jejich nadmořská výška, které na modelu odpovídá i příslušnému umístění kovové linie nad úrovní terénu.

Autorem návrhu je příbramský rodák a architekt Jan Horký (*1977), který studoval u věhlasných profesorů Ladislava Lábuse na Fakultě architektury ČVUT a Emila Přikryla na pražské Akademii výtvarných umění.

Popiska u instalace uvádí, že se máme podívat na město z nadhledu, jakoby z ptačí perspektivy a objevovat souvislosti, které jsou z úrovně chodníku skryté. Pozorovatel je zván i k tomu, aby se s dílem sžil, prošel se po něm nebo si na ně sedl a stal se tak jeho součástí. Myšlenka pohledu na město z jiného úhlu je nápaditá a může kolemjdoucím pomoci oprostit se na chvíli od svých každodenních starostí.

Ačkoliv dílo, zejména kvůli svým nákladům, vyvolalo mezi obyvateli převážně nevoli, je třeba ocenit snahu města o kultivaci veřejného prostoru.

V minulosti podobně ve středočeském kraji investovalo do ozvláštnění sídliště město Neratovice svou instalací kamenného nápisu MILUJI na umělém návrší od akademické sochařky Lenky Klodové a sochou známého českého sochaře Kurta Gebauera na paměť Františka Palackého u lobkovického zámku.

Domnívám se však, že neratovičtí zvolili šťastnější strategii, když oslovili etablované a populární umělce, jejichž díla se již stala novodobým kánonem českých dějin umění. Jejich literárnější mluva je pro veřejnost i srozumitelnější a osobnější.

V případě příbramské instalace se jedná spíše o pohled na město očima architekta, než sochaře, a dílo proto může na kolemjdoucí i širokou veřejnost působit poněkud technicky chladně. Čísla s uvedením nadmořské výšky a názvem ulice jsou faktografickým údajem, který příliš nevypovídá o zvláštnostech lokálního prostředí.

Má-li se jednat o instalaci, která umožní místním se více sžít se svým prostředím, měla by obsahovat osobité prvky, kterými abstraktní linie s kótami příliš neoplývá. Pokud je cílem instalace přitáhnout do města více turistů, měla by být výjimečná. Názvy ulic se však z větší části neliší od ostatních českých měst a nadmořská výška města také ničím nevyniká.

Je chvályhodné, že se město snaží investovat do umění ve veřejném prostoru, avšak je otázka, zda nevolit strategii, která by byla pro místní přístupnější a pro návštěvníky by přitažlivěji a výrazněji interpretovala nesporné atrakce města – ať už se jedná o slavné, nádherné poutní místo „Svatá Hora“ nebo hornickou tradici, která dodnes žije díky v regionu velmi oblíbenému muzeu.