Watteau, Jean-Antoine

Jean-Antoine Watteau: Odplutí na Kythéru, 1717

Obraz "Odplutí na Kythéru" nejvýznamnějšího představitele francouzského rokoka, Antoine Watteaua, vychází z noblesních divadelních slavností fête galante. Obsahuje již míru uvolněnosti a živosti, kterou předchozí frankfurtská verze obrazu, vycházející z motivu tradičních tanců, postrádá.

Na obraze vidíme průvod milujících se párů, kteří nasedají na bárku, aby odjeli na ostrov lásky Kythéru. Není však vyloučeno, že se společnost již na ostrově nachází a odplouvá z něj. V pravé části obrazové kompozice je totiž socha bohyně lásky Venuše.

Obraz zaujme svými krásnými odstíny růžové, světle zelené a azurové. Historikové umění si povšimli, že Watteau se seznámil s uměním Rubensovým a že krajina v pozadí připomíná atmosférickou perspektivu Leonarda da Vinci. V díle se tudíž hezky snoubí italská a vlámská výtvarná inspirace.

Co se týká námětu obrazu, mohl by vyjadřovat pomíjivost lidského štěstí, které je naznačeno procesem připlouvání či odplouvání na ostrov lásky.

Watteau byl podle historiografů chatrného zdraví a bál se smrti. Je zajímavé, že ačkoliv vyobrazoval radosti života (francouzský "joie de vivre"), mají jeho obrazy často nádech lehké melancholie, která odráží jeho citlivý charakter.

Obraz "Odplutí na Kythéru" bychom tak mohli považovat za jakousi životní alegorii, která předjímá v baroku velmi oblíbené téma dočasnosti a efemérnosti lidského pozemského štěstí. Ačkoliv se protagonisté obrazu zdánlivě řídí latinským heslem carpe diem (užívej přítomného okamžiku), obraz obsahuje pozoruhodný transcendentální nádech, který poukazuje na křehkost krásných okamžiků.

Výtvarný odkaz Antoina Watteaua měl vliv i na pozdější vývoj francouzského umění, na dílo romantického malíře Eugena Delacroixe, impresionisty Edouarda Maneta či dokonce Pabla Picassa.

Za českého Watteaua lze považovat malíře galantních scén Norberta Grunda.