Tizian

Tizianova "Večeře v Emauzích" (1535)

Obraz zachycuje okamžik, kdy Ježíš večeří již po svém vzkříšení s učedníky a dává se jim při lámání chleba poznat.

Malba, obsahující hluboké teologické mystérium, působí na diváka bezprostředním, až divadelním dojmem, jako bychom se dívali na jeviště se skutečnými postavami.

Kromě postav apoštolů, kteří v sobě odráží hluboké emoce, je malba oslavou luxusu a bohatství benátské kultury období vrcholné renesance. Gesta protagonistů obrazu však nejsou přehnaně teatrálně exaltovaná, jak to známe z ikonické Caravaggiovy kompozice stejného námětu, která může být považována až za vulgární. Postavy si zachovávají svoji zdrženlivost a vznešenost, která odpovídá noblese svatých.

Obličeje postav působí reálně a obsahují charakteristické rysy, které navozují pocit skutečnosti. Idealizace je nejvíce patrná v obličeji Ježíše, jehož tvář téměř vyzařuje nadpozemské světlo.

Oproti tomu oblečení postav zjevně odpovídá více obchodu s luxusními látkami, se kterým se Benátčané 16. století pyšnili, než prostému prostředí ve kterém se Ježíš a jeho následovníci pohybovali. Tizian pochopitelné maloval pro vkus bohatých mecenášů a chtěl reprezentovat přepych před papežem v kombinaci zářivě fialové a nebesky azurové barvy Ježíšova pláště a v akcentech svítivě žluté, zelené i červené. Jen ubrus je sněhobílé barvy a vyjadřuje božskou čistotu tohoto epochálního okamžiku v dějinách spásy.

Pod stolem je zobrazena v konfrontaci kočka a pes, které možná symbolicky odkazují na křesťanskou dialektiku dobra a zla. Je však možné je chápat také jako anekdotu, vnášející do obrazu humor, vtip a odlehčení, která přenáší komickým rozměrem mystické pravdy blíže k obyčejnému člověku.