Spiritismus v Kupkově díle

Jak ukázala nedávná výstava v Leopoldově muzeu ve Vídni, Kupkův myšlenkový svět byl při přistěhování do Paříže již značně ovlivněn dobovými myšlenkovými proudy ve střední Evropě. 

V následujícím článku naznačím východiska pro jeho pozdější vývoj, která nalezneme v okruhu reformy života ("Lebensreformy") německojazyčného prostředí. 

Kupka, jak dokládá fotografie s turbanem na hlavě, byl ovlivněn theosofií Madame Heleny Blavatské, která v roce 1875 založila v New Yorku Theosofickou společnost. Ta si kladla za cíl vyvolat v lidském duchu spirituální síly a inspirovala se jógou a hinduistickými a budhistickými tajnými naukami.

Okolo přelomu století byly myšlenky Heleny Blavatské již velmi rozšířeny. Za další doklad Kupkova obeznámení s myšlenkami theosofie, je možné považovat jeho kresbu "Duše lotosu".

Pozoruhodným dílem z Kupkova vídeňského období je kvaš "Poslední sen umírajícího básníka Heinricha Heineho", který zapůsobil na císařovnu Sisi. Není divu, vždyť se básník císařovně ve snu zjevoval a diktoval ji texty. (viz katalog výstavy "Verborgene Moderne", s. 30) 

Celá kompozice připomíná duchařskou seanci, ve které se prolíná sen se skutečností. 

Mezi ústředními ikonografickými protagonisty vídeňského konce století nacházíme bájného Promethea, kterého krásně vyobrazil na své malbě "Světlo" (1914) Koloman Moser. Postava je ohraničena aurou, která připomíná Blavatské teorie, že každý jedinec má svého duchovního dvojníka. 

Ještě ve "fauvistické" Kupkově "Rodinné podobizně" lze hledat jakési vyobrazení manželky Nini a dcery Andrée ve stavu astrálních bytostí, zvýrazněných kontrastními modro-červenými aurami. 

Kupka se v komuně vídeňského malíře a filozofa Karla Wilhelma Diefenbacha seznámil s myšlenkami reformy společnosti. Diefenbachův utopický domov "Humanitas" měl mít na své střeše gigantickou sochu Sfingy. Je zajímavostí, že motiv sfingy se u Kupky na přelom století velmi často vyskytuje.

V karikaturách pro časopis Assiette-au-Beurre z cyklu "Peníze" odvádí v závěru Pallas Athéna (kterou známe i z ikonického plakátu vídeňské secese) nemocné, vědce, vynálezce i rodinu s malými dětmi do zářícího vchodu s nadpisem "Lidskost" neboli "Humanitas".

Myšlenky tzv. Lebensreformy se prolínají celým cyklem karikatur, například na satirickém listu "Svoboda" vidíme, jak zástupy zotročených dělníků kráčí pod trůnící postavou "Kapitálu" ke znečistěnému životnímu prostředí s vysokými kouřícími továrními komíny.

Jedná se o sociálně kritickou karikaturu, která souvisí s myšlenkami raného socialisty Charlese Fouriera. Fourierovy myšlenky byly oblíbené v okruhu vídeňského okultisty Lazara von Hellenbacha. Fourier navrhoval rovnostářskou společnost "bez excesů kapitálu a hranic vlastnictví".

Za antitezi ke Kupkovým apokalyptickým karikaturám lze považovat obraz Gusto Grasera "Moc lásky", kde je v protikladu k pekelně vypadajícímu světu industrializované společnosti vyobrazen v levé polovině obrazu ideální ráj. Dalším pozoruhodným umělcem z okruhu Karla Diefenbacha je Fidus, který vytvořil pozoruhodný obraz "Modlitba světla". 

Nejen, že je známo, že Kupka cvičil ve svitu slunečních paprsků ještě po svém přestěhování do Puteaux u Paříže, ale v jeho ilustracích pro Elysée Recluse také nacházíme motiv dítěte jako nositele naděje pro zkaženou industriální společnost. 

Porovnáme-li Fidusovy kresby "Astrálněpsychologická zkušební stanice" (1907) s díly oblíbeného českého umělce Karla Malicha, můžeme najít duchovní spřízněnost.

V souvislosti s obdivem pro jógu u Heleny Blavatské, nudismem i alpinismem je pozoruhodná kresba Františka Kupky, která se nachází v Domě umění v Ostravě. 

Obraz "Pohled do nekonečna" (1903/4) od Ferdinanda Hodlera nám vzdáleně připomene slavného Poutníka nad mraky Caspara Davida Friedricha, ale místo slavné Rückenfigury vidíme postavu nahého mladíka, který je k nám obrácen čelně a sebestředně si klade ruce na svou hruď.

Kupka se oproti tomu zobrazil klečící, v pokorné pozici vůči přírodě v souladu s myšlenkami Naturfilozofie. 

Z hlediska telepatie je pozoruhodná Kupkova kresba "Fyziologické fantazie" z knihy "Tvoření v umění výtvarném", kterou bychom mohli dát do souvislosti s transcendentálním dílem Gertraud Reinberger-Brausewetter, i když její smýšlení bylo více křesťansky založené, čemuž se Kupka vyhýbal. 

Zajímavou osobností okultní scény v Praze byl spisovatel Gustav Meyrink, který již v roce 1891 založil lóži "U modré hvězdy", o které se možná Kupka mohl také doslechnout. Na svém portrétu Meyrinka z roku 1925 naznačila Gertraud Reinberger-Brausewetter podle tradic hinduistické tradice na čele třetí oko.

Za velmi pozoruhodnou souvislost považuji knihu Annie Besantové a Charlese Webstera Leadbeatera, která měl přímý vliv na obraz Vasilije Kandinského ze sbírky v Museu Folgwang v Essenu.