Pařížanky

Špičková výstava "Pařížanky" v Severočeské galerii v Litoměřicích

Výstava zasvěcená umělkyním z našeho kulturního prostředí, které pobývaly v Paříži, začíná pochopitelně obrazy Zdeňky Braunerové. Osobně mne oslovil akvarel "Pařížské nábřeží" (kolem 1886), který zachycuje velmi citlivý náčrtek postavy a stromu tužkou a v pozadí siluety hlavních dominant Paříže a katedrály Notre-Dame. Již méně známá je tvorba Heleny Emingerové, která je zastoupena krásnou "Vlastní podobiznou v klobouku" (kolem 1900) a empatickými portréty dětí, ze kterých sálá mateřská láska. Velmi pěkný je i uhlový portrét Zdeňky Braunerové (1891).

Druhou místnost výstavy uvádí olejomalba na plátně "Žena ve fialových šatech" (1912-1914) od malířky Marie Galimbertiové Provázkové, obraz, který je svým rukopisem a barevností výrazně modernistický (kuboexpresionistický). Znalost nových avantgardních hnutí, zejména fauvismu, je znát i z obrazu Marie Fischerové Kvěchové "Pařížská matka s dítětem I." (1913), kde tvář matky není provedena pouze v tělových tónech, ale obsahuje i akcenty výrazně modré a zelené barvy.

Dekadentní motiv zapadající do tematického okruhu fin de siecle nacházíme v obraze "Stonající Božena Vohánková Francie, 1913" od Marie Fischerové Kvěchové. Zaujala mne malba "Le Soir" (večer), Francie, po 1945 od Hany Hladíkové (Bernkopfové), zachycující ženskou (dívčí) postavu u stolu s lampičkou, jak si píše do sešitu.

Božena Vohánková malovala krásné krajiny, jak dokládá na výstavě přítomný "Vesnický motiv" (1905), kde je vyjádřena radost ze slunného dne, francouzský "joie de vivre". Naopak romanticky působí "Podzimní park" (1918) se zlatavými tóny spadaného listí. Ze soch na výstavě je třeba zmínit "Bustu chlapce" (1931) od Karly (Žákové) Vobišové, žačky významného francouzského sochaře Antoina Bourdella, kterou bychom mohli zařadit pod hnutí art déco.

Velmi mne zaujaly krajiny Boženy Jelínkové Jiráskové "Z Bretaně" (1930) a "Motiv z jižní Francie" (1932). Figurální motiv "Mladá žena a prodavačka krajek" (1930) od Julie Mezerové Winterové je doplněn krajinným obrazem "Na pobřeží v Bretani" (1930) a velmi zdařilým "Zátiším s kaktusy" (1930). Milovníky díla Emila Filly bezpochyby potěší obraz Slávy Tonderové Zátkové "Podobizna Emila Filly s malířským zátiším" (1932). Avšak velmi působivý je i obraz "Loděk v Cassis" (1929).

Helena Bochořáková Dittrichová pobývala mimo Francii dokonce v USA, kde vznikl její pozoruhodný obraz mrakodrapů z New Yorku (1931). Na výstavě nechybí ani vyobrazení symbolu moderní Paříže – Eiffelovy věže - od Věry (Laichterové) Jičínské, která ji vyobrazila barevnými křídami na papíře. Velmi pěkné je kubistické "Zátiší" (1921) od Linky (Karolíny) Procházkové. V obraze "Matka s dětmi" (1935) opět nacházíme téma, které dokáže tak citlivým způsobem vyjádřit asi pouze žena.

Pohnutý osud je kurátory na výstavním panelu vysvětlen u obrazů Tity (Edity) Hirschové, která pocházela ze židovské rodiny a bohužel zemřela v Osvětimi.

Předposlední místnost výstavy je věnována nejslavnější malířce, pobývající ve Francii, Toyen. Skvělá je její kresba tužkou "Surrealistická hlava" (1963). Z období mezi válkami je možno obdivovat abstraktní "Kompozici" (1933) ze sbírek Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích. Skvělé jsou zápůjčky z aukčních síní, zejména z galerie KODL "Potom, později" (1950). Abstraktní rovinu tvorby reprezentuje Hella (Popper) Guthová, které se podařilo před nacismem utéct do Velké Británie, avšak nenašla zde galeristu a po válce se přestěhovala do Paříže, kde vystavovala v Salon des réalités nouvelles.

Za nový objev výstavy považují kurátoři surrealistické obrazy Zdenky (Nelly) Datheil (Arnoštové). Není opomenuta zmínka o Františku Kupkovi a jeho roli zahraničního profesora ve Francii, který uváděl mladé talenty do tamnější kultury a abstraktní malby.

Poslední místnost výstavy obsahuje díla Adrieny Šimotové a Terry (Terezie) Haass (Goldmannové), která slavila úspěch až v Museum of Modern Art v New Yorku, ale zemřela v roce 2016 v Paříži. Její díla by se dala zařadit do proudu abstrakce.

Výstava je velmi zajímavá a určitě stojí za vidění.