Návštěva Azurového pobřeží obohatila můj pohled na umění

Vážení přátelé, rád bych se s Vámi podělil o svůj pobyt u Azurového pobřeží, který zcela změnil můj pohled na francouzskou kulturu. 

Naše exkurze začala u Oceanografického musea v Monaku, odkud jsme mohli vychutnávat první výhledy na překrásné Středozemní moře. Akvária Oceanografického muzea jsou impozantní. 

Poté jsme přešli k nádherné katedrále, která mne svým novorománským průčelím zcela uchvátila. Měli jsme příležitost nahlédnout i dovnitř, kde mne zaujaly oltářní obrazy z doby renesance. Když jsme si vychutnali všechny krásy katedrály a palmy, které ji obklopují, přesunuli jsme se ke knížecímu paláci, odkud je výhled na celé Monako. 

Po schodech jsme sešli do přístavu a poté opět vystoupali na návrší Monte-Carlo, kde jsme obdivovali obchody s luxusní módou a zejména slavné kasino, bohatě dekorované a postavené slavným architektem pařížské opery Charlesem Garnierem. Byla možnost vyfotit si sochu Štěsteny, která se nachází v atriu. 

Poté jsme již bujnou vegetací, nádherně rozkvetnou, prošli k velké pestrobarevné mozaice známého maďarského umělce 20. století hnutí op-art, Victora Vasarelyho. 

Využili jsme možnosti koupání na písčité veřejné pláži Larvotto, kde mne díky mým podvodním brýlím plavání zcela nadchlo, neboť jsem zde viděl krásné stříbrné rybičky. 

Díky své znalosti francouzštiny jsem se domluvil s řidiči městské hromadné dopravy, kteří mi byli velmi nápomocní při příjezdu k fóru Grimaldi, kde jsem zamýšlel navštívit výstavu "Barvy". Tato výstava mne příjemně překvapila. Nejen, že se v jejím rámci mohl návštěvník seznámit s opravdovými mistrovskými díly moderního umění ze sbírek Centre Pompidou, ale výstava perfektním způsobem vyjádřila exaltovanou barevnost u letního jižního moře. 

Každá sekce výstavy totiž představila díla, ladící do určitého barevného odstínu - například žluté, růžové, červené, modré, zelené či černé. Tyto obrazy byly doplněny interiéry s užitým uměním těchto barev a speciální akusticko-barevnou instalací v odděleném prostoru, kde návštěvník prožíval barvu, zvuky a vůně samy o sobě. 

Opustili jsme knížecí stát a vyjeli vysoko nad moře, do maličké středověké vesničky Eze, která mne okouzlila svými malými obchůdky, vysoko položeným kostelem a zejména botanickou zahradou s velkými kaktusy, proslavenou dechberoucím výhledem na celé Středozemní moře. 

Následující den jsme se vypravili do vyhlášeného letoviska Saint-Tropez, které proslavily humoresky se známým četníkem. 

Uvítala nás krásná zlatá socha dívky v lastuře v životní velikosti. Poté, co se část skupiny oddělila do muzea policejní stanice, figurující ve filmu, jsme se s průvodcem vydali do Musée de l´Annonciade, abychom obdivovali výtvarné umění a zejména obrazy, inspirované krásnou středozemní flórou a městečkem Saint-Tropez. 

V muzeu mne zaujala výstava Lucie Cousturier, která tvořila ve stylu pointilismu, jenž byl v Saint-Tropez vynalezen. Cousturier vytvářela pestrobarevné, velmi zdařilé obrazy přímořské vegetace. Zajímala se však již ve své době o antikolonialismus a psala teoretické stati o umění. Byla velmi všestranná a muzeum jí poprávu věnovalo svou hlavní výstavu sezóny. 

V první patře pak byla vystavena stálá expozice s obrazy známých fauvistických umělců. 

Pěšky jsme došli až k pozůstatkům pevnosti, od které je nádherný výhled na panorama s kostelem, který je zasvěčen patronu sv. Tropezovi, jehož bustu zdobenou drahokamy jsme mohli ve svatostánku rovněž obdivovat. 

Poté jsme přejeli do Port-Grimaud, kde byla možnost projíždky na lodi v městečku, které získalo přezdívku "francouzské benátky" podle kanálů u kterých byly postaveny domy. Byla možnost koupání na písčité pláži a odpočinku. 

Třetí den jsme trávili v Nice. Už při příjezdu jsme minuli nejluxusnější hotel v bohatém historizujícím stylu, nazvaný "Negresco" a projeli se Anglickou a Americkou promenádou.

Následovala návštěva květinového trhu a procházka starým městem, včetně nahlédnutí do katedrály Sv. Reparaty a výjezd výtahem na vrch zvaný "zámek", odkud je krásný výhled na pláž a záliv andělů. Pláž je sice oblázková, nikoliv písčitá, takže je vhodné mít s sebou kvalitní plážovou obuv, ale koupání bylo opět vítaným osvěžením. 

Poté jsme se naobědvali rýže s mořskými plody a krevetami. Prohlédli jsme si zvenku operu, před níž byla nedávno umístěna kopie sochy Svobody. 

Odpoledne jsme zasvětili návštěvě uměleckých muzeí, které mne doslova nadchly. Nejprve jsme se vydali do Musea Henriho Matisse, velikána francouzského malířství 20. století. 

Matisse často pobýval v Nice a vytvořil zde své nejkrásnější obrazy. Inspiroval se mořem a jak ukázala skvěle kurátorovaná výstava, i celou kulturou Středomoří. Kromě několika desítek obrazů ze štětce mistra, které zcela změnily můj pohled na francouzské výtvarné umění, návštěvník mohl obdivovat i předměty z Matissovy vlastní umělecké sbírky. 

Samotný barokní palác, ve kterém je muzeum umístěno, je pozoruhodný. V jeho blízkosti se nachází vykopávky z římské doby. Když jsme se pokochali poklady Matissova muzea, přesunuli jsme se do muzea dalšího neméně známého umělce Marca Chagalla. 

Hluboce mne dojalo výtvarné zpracování jeho biblických motivů, ale i výstava o jeho mozaikové tvorbě byla velmi zajímavá. 

Pak už nastal čas se pomalu s Azurovým pobřežím rozloučit. Na zpáteční cestě z muzea jsem ještě navštívil známou nákupní míli Jean-Mécidin a nádherné náměstí Masséna, kde jsem si koupil luxusně provedenou uměleckou publikaci o Matissově tvorbě z produkce nakladatelství Hazan. 

Má rozkládací stránky, takže lze Matissova díla obdivovat panoramaticky a zcela se ponořit do jejich barevnosti. Považuji to za vynikající nápad.