Ghanský princ Gustava Klimta

Obraz Gustava Klimta (1862 - 1918) "Ghanský princ William Nii Nortey Dowuona" (1897) byl již znalci jednoznačně identifikován jako originální dílo geniálního malíře rakouské secese. Ačkoliv se jedná o ranější malbu 35 letého mistra s českými kořeny (otec pocházel z litoměřicka), odborníci se shodují na vysoké finanční hodnotě díla. 

Gustav Klimt je miláčkem amerických sběratelů, kteří jsou ochotni za jeho díla vyplatit miliony dolarů. Nenechají jeho díla na aukcích klesnout. 

Jsem však přesvědčen, že ještě vyšší hodnotu má dílo z hlediska kulturně-historického. 

Dílo ghanského prince je jedinečné v rámci Klimtovy tvorby a dovolím si tvrdit, že i v souboru evropského umění konce století jako takového. 

Obyvatelé Afriky bývali komponováni na obrazech v duchu kolonializmu jako doplňující figury (například na slavném obrazu Edouarda Maneta "Olympie", který se dnes nachází v Musée d´Orsay). 

Dějiny umění byly ještě donedávna považovány za obor bílých mužů, ale takový pohled je dnes z hlediska multikulturalismu i feminismu zpochybňován. 

Klimtův ghanský princ je tedy velmi pozoruhodné téma z hlediska kolonializmu a v současné době velmi diskutovaného dekolonializmu a západního obratu tohoto smýšlení.

Vidíme nahou polopostavu sebevědomě, i když poněkud smutně, vyhlížejícího muže, který byl vyobrazen v duchu dobového naturalizmu. Bílá látka, která visí přes mužovo mladé urostlé tělo, ještě umocňuje erotický aspekt díla. 

Tvář je vyobrazena se všemi jednotlivostmi, nejedná se o typizovaný portrét z hlediska malíře bílé rasy, ale spíše o projev génia, který se snažil vyjádřit hlubokou empatii, psychologii i fyziologii zobrazeného člověka. 

Jsem přesvědčen, že hodnota tohoto obrazu tkví i v tom, že pokud vezmeme v potaz nové směřování dějin umění směrem k multikulturalismu a multietnicitě, mohl by se stát v novém tisíciletí jednou z kulturních ikon nového paradigmatu.

Mohl by se stát "Monou Lisou", ztělesněním nových dějin umění, založených na změně euroamerické kulturní dominance "bílého muže" (známé v lidové podobě například velmi populárním Gombrichovým "Příběhem umění"). Změna ve více demokratický a multipolární pohled dějin umění je již dnes součástí výstavní politiky amerických muzeí umění. 

Nehledě na koloniální historii evropských velmocí je ve hře ještě i minulost totalitního nacistického režimu, který hlásal nadřazenost árijské rasy. Vzpomeňme při této příležitosti na úspěšného atleta tmavé pleti Jesse Owense z olympijských her v Berlíně z roku 1936, který Hitlerovy teorie zpochybnil. I tento pocit lítosti nad zvráceným režimem a jeho důsledky může při dojímání se nad obrazem "ghanského prince" v německojazyčném prostředí ještě i dnes rezonovat.