Franz Kafka a vizualita

Otázka vztahu Franze Kafky k výtvarnému umění byla dlouho opomíjena. 

V listopadu 1992 přednesl Jiří Kotalík referát na kolokviu v Goethe-Institutu v Praze,1) ve kterém zasadil Kafkovo dílo do širšího kontextu dějin umění. 

Podle Kotalíka Kafkův vztah k výtvarnému umění formovali především historici umění Oskar Pollak a Max Brod. Pollak studoval dějiny umění u Maxe Dvořáka ve Vídni a zabýval se uměním barokního sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, stejně jako dílem Oskara Kokoschky a Adolfa Loose. 

Kafka navštěvoval přednášky o nizozemském malířství v Praze a cestoval do Paříže. 8. září 1911 referoval o obrazech italských a nizozemských starých mistrů. 

Ve svém referátu Kotalík zmiňuje také Brodův článek "Jaro v Praze", ve kterém informoval o výstavě skupiny Osma. Zvažují se také kontakty s německy mluvícími umělci, například Emilem Orlíkem, Maxem Oppenheimerem a Augustem Brömsem. 

V Kotalíkově eseji jsem našel nejvhodnější paralelu s expresionistickými postavami Alfreda Kubína, které jsou v souladu s některými Kafkovými kresbami. 

Podle Maxe Broda byl Kafka nadšený dílem Františka Bílka. Kafku mohla ovlivnit i díla zahraničních umělců, kteří vystavovali v Praze – konkrétně Edvarda Muncha, Picassa, Braqua a sochaře Augusta Rodina. 

Z českých kubistů se v souvislosti s Kafkou zmiňují především malíř Bohumil Kubišta a sochař Otto Gutfreund. Z krajinářů mohl mít na Kafku vliv Antonín Slavíček; Kotalík nám připomíná jeho dopis Oskaru Pollákovi: 

"Lidé jdoucí po tmavých mostech, kolem svatých, s tlumenými světýlky

Mraky plující po šedé obloze kolem kostelů s věžemi zahalenými soumrakem.

Muž opřený o kamenný parapet hledí do večerní vody, 

ruce má položené na starobylých kamenech."

Tyto řádky by nám mohly připomenout tajemné obrazy Jakuba Schikanedera.

Edvard Munch je zmíněn se svým obrazem "Smrt a dítě". Podobná morbidní témata však nacházíme i v díle Egona Schieleho, o kterém se Kotalík v článku vůbec nezmiňuje. 

Zajímavé je, že František Kupka není v souvislosti s Kafkou příliš často citován, ačkoli některá z jeho raných děl také obsahují něco kafkovského. Kotalik zmiňuje také surrealisty Toyen, Maxe Ernsta a Yvese Tanguye a sochaře Alberta Giacomettiho, jehož protáhlé postavy se nejvíce podobají Kafkovým kresbám. 

Ze současného umění jsou zmíněni především Jan Koblasa a Karel Nepraš. Je třeba připojit i dílo Jaroslava Róny, který vytvořil památník Franze Kafky před Španělskou synagogou v Praze. 

Rozsáhlý katalog výstavy *Kafkovo století* (*Le siècle de Kafka*) z roku 1984 představil několik aspektů Kafkovy tvorby. Jednou z prvních reprodukcí v katalogu je obraz Bohumila Kubišty *Motiv ze staré Prahy* (1911). Na výstavě byly vystaveny kresby Paula Kleeho a zejména Alberta Giacomettiho (*Postavy na ulici*, 1947). Součástí výstavy byly i zajímavé koláže Jiřího Koláře. Sochy Germaine Richier působily téměř jako Kafkovy kresby transformované do tří rozměrů. 

Součástí výstavy byl i Alfred Kubin. Gutfreundova socha *Úzkost* tvořila jedno z hlavních témat katalogu. Zmíněna byla i expresionistická socha Ernsta Barlacha. Kafkovo dílo vhodně doplnil i Raoul Hausmann (L'Esprit de notre temps, 1919). 

Je pozoruhodné, že katalog obsahuje reprodukci první ilustrované knihy o Kafkovi, kterou v roce 1947 vydal Vladimír Žikeš. V katalogu jsou zmíněni i Christo, Georges Segal a pomník Stalina od Otakara Švece na Letné, který v sobě měl cosi kafkovského. Nechybí ani Joseph Beuys. Wolf Vostell pojmenoval kresbu po Franzi Kafkovi (1984). 

Zahrnuti jsou i Jean Tinguely a Louise Nevelson. Otázkou zůstává, zda se po této rozsáhlé a tematicky velmi výstižné výstavě v Paříži v Plzni dočkáme dalších objevů.

1) Kafka a Praha, ed. Kurt Krolop a Hans Dieter Zimmermann, Walter de Gruyter, Berlín, New York, 1994, s. 67–81
2) Kafkovo století, ed. Yasha David a Jean-Pierre Morel, Centre Georges Pompidou, Paříž, 1984