Ženy, mistryně, umělkyně 1300 - 1900
V naší současnosti je velmi aktuální problematika rovnosti mezi pohlavími. Národní galerie se tudíž rozhodla věnovat novou expozici uměleckým dílům, která vznikla štětci a dláty ženských tvůrkyň, nebo ukazují ženskou perspektivu inspirace.
Pod generické maskulinum "starých mistrů" se často zahrnují i díla konzervativně řečeno "něžného pohlaví" (i když dnes by se s tímto výrazem mohlo již také nesouhlasit). Výstava se tedy snaží historické dějiny umění, psané a tvořené téměř výhradně muži, uvést na pravou míru doplněním nového kánonu žen.
Výstava je koncipována zhruba chronologicky, začíná sochou Sedící Panny Marie v naději (Maria Gravida) z let 1430 – 1440. Středověká umělecká díla vznikala v klášterech. Ačkoliv nemůžeme z důvodu velkého časového odstupu s jistotou určit, že dílo vytvořila sochařka, téma napovídá, že bylo určeno ženskému publiku.
Další dva oddíly výstavy se věnují silné umělecké tradici italské a záalpské, ve které se profilovaly i výrazné tvůrkyně.
Velkým lákadlem na výstavu je známý žánrový obraz "Hra v šachy" (1555) z Národního muzea v Poznani. Vznikl štětcem Sofonisby Anguissoly, která jej namalovala v pouhých dvaceti letech. Vyobrazila své tři mladší sestry Luciu, Europu a Minervu a postarší služebnou v okamžiku, kdy se věnují oblíbené kratochvíli (podle kurátorů výstavy převážně mužské).
Dalším krásným výjevem z "italské" části výstavy je nedávno restaurované, slavné plátno Artemisie Gentileschi "David rozjímající nad Goliášovou hlavou" (1610) z věhlasné kroměřížské arcibiskupské obrazárny. Umělkyně se ve svém životě setkala i s násilím, což vysvětluje, proč vybrala motiv, který může působit z ženské perspektivy nezvykle brutálně. Obraz je velmi působivý, postava Davida je naddimenzovaná a jedná se vlastně téměř o akt pod hávem biblické ikonografie. Výrazná mužná svalnatá paže v popředí naznačuje ženské erotické touhy.
Příjemným překvapením na výstavě jsou zajímavé zápůjčky ze zahraničí, například rozměrné obrazy Lavinie Fontany z Národní pinakotéky v Bologni (Obětní výjev, 1592 a Sv. František z Pauly žehná dítěti, 1590). Další zajímavou zápůjčkou ze zahraničí je obraz ze státních sbírek starých mistrů z Drážďan. Elisabetta Strani se v malbě "Omfalé" (1660 – 1661) stylizuje do role Herkula, neboť její vlastní životní osud byl drsný a pohnutý. Pěknou ukázkou žánru je "Zátiší s ovocem" z 20. let 17. století od Fede Galizii.
V "záalpské" sekci výstavy nás hned v úvodu mile překvapí velmi kvalitní obraz Judith Leyster "Veselý piják" (1629) ze státních muzeí v Berlíně. Malířka se školila u samotného Franze Halse a její dílo bylo natolik zdařilé, že bylo dlouho považováno za výtvor jejího mistra, než vystoupila z jeho stínu a přesnější moderní dějiny umění mohly dílo identifikovat jako obraz umělkyně. Malba velmi pěkně zachycuje pozitivní emoce smíchu a veselosti a zcela se vyrovná žánrovým výjevům, které vytvářeli v období zlatého věku nizozemského malířství muži.
Velké dokonalosti dosáhly umělkyně v 17. století v malbě zátiší, jako příklad můžeme jmenovat obraz Marie van Oosterwijck "Zátiší s květinami a mořskými šneky" (1685) z drážďanské galerie starých mistrů. Ve sbírkách naší Národní galerie se nachází obraz Rachel Ruysch "Zátiší s květinami a ovocem" (1682), který mladá malířka namalovala v pouhých osmnácti letech. Studiím hmyzu, zejména motýlů, se věnovala Maria Sibylla Merian ve své knize "Der Raupen wunderbare Verwandlung" (1679). Dílo dokládá důležitou pozici žen nejenom v umění, ale i v dobové vědě.
Navazuje část výstavy, věnovaná období 19. století a salónů, kde mne potěšila drobnější kresba "Dámského pokoje na zámku Duchcov" (1849) od Amalie von Peter. Zaujme nás vyobrazení harfy, připomínající nám, že se nadané umělkyně věnovaly v dámských salónech i hudbě. Louisa Piepenhagenová ve své malbě "Horské krajiny" (70. léta 19. století) navázala na uměleckou tradici své rodiny (jejím otcem byl krajinář August Piepenhagen).
Výrazným zjevem osvícenství byla malířka Angelika Kaufmann, která se zabývala ve své tvorbě motivem "Opuštěné Ariadny" (1792) na ostrově Naxos. Na obraze ze státních uměleckých sbírek v Drážďanech vidíme až teatrální gesto Ariadny, kterým ukazuje na vzdalující se loď s Théseem.
Umělecká rodina Mánesů je zastoupena "Krajinou s postavou" (1843) od Amálie, která byla dcerou krajináře Antonína Mánesa. Malba aktů byla ve společnosti svázané konvencemi pro ženy nevhodná, avšak v krajinářství ji její otec velmi podporoval. Pěknou ukázkou zátiší doby biedermeieru je dílo Jenny Salm "Zátiší s květinami a ovocem" (1824).
Pochmurná a těžká motivika spleenu konce 19. století na nás dýchne z obrazu Luise Max-Ehlerové, která v obraze "Telegram" (1894) zachytila nešťastnou lásku.
Výstavu uzavírají díla Zdeňky Braunerové "Pobřeží Seiny" (1886) a Marie Louisy Kirschnerové "Večer na vesnici" z 80. let 19. století, který evokuje romantickou atmosféru obrazů Jakuba Schikanedera. Připomeňme, že na Braunerovou měl velký vliv krajinář Antonín Chitussi. Kirschnerová pocházela z asimilované židovské rodiny a zasloužila by si v současnosti větší pozornost.
Poslední místnost výstavy zůstala prázdná, byly zde k dispozici pro návštěvníky šachy. Zde bych viděl prostor ještě naznačit pokračování tvorby žen umělkyň v období moderny.
Výstava je však velmi zdařilá a nesporně předjímá výraznější začlenění tvůrkyň do evropského uměleckohistorického kánonu, ke kterému dříve či později dojde.
