Výstava Kristýny a Marka Milde v Kunsthalle Praha

Vypravil jsem se prozkoumat novou výstavu Kristýny a Marka Milde v Kunsthalle Praha. 

Přátelé, to je taková legrace! To musíte vidět. Umělecké duo z Čech už žije 20 let v Brooklynu, v New Yorku, kde se zabývá vztahem přírody a civilizace.

Ze střechy a karosérie newyorského taxíku vyrůstá úplný lesík původních amerických dřevin, které "Arbomobil" (2025) jakoby přiváží za námi do Čech. Dílo má ještě druhou významovou rovinu. Rychlý a stresový tep velkoměsta, který je konfrontován s pomalým růstem stromů, sice asi úplně v Praze nedoceníme (přece jenom je New York lidnatější), ale myšlenka pozvolnějšího růstu a poeticky řečeno "dechu sladěného s rytmy přírody" je i v našem prostředí aktuální nejpozději od dob průmyslové revoluce. Jak by řekli Američané: "Slow Down". Naše civilizace, postavená na ideji neustálého progresivního vývoje, by si měla vzít příklad z růstu stromů. Představme si obří sekvoje, kolik generací našich lidských životů překlenuly a kolik let jim trvalo dorůst do své závratné výšky.

V současné době se problematikou vztahu moderních technologií a přírody u nás zabýval například Kryštof Kintera - jeho stromovité struktury mi připomněla zejména instalace In-Tree-Net (2025), kde je klimatizace nahrazena stromem, rostoucím z trubkovitého vedení. Umělecké duo si povšimlo, že hodně času trávíme v klimatizovaných prostorách, které jsou odříznuty od přírody, kde si ani neotevřeme okno, abychom se nadechli čistého vzduchu z lesa - dochází k odcizení přírody a lidského evolučního článku, komicky nazvaného "Homo Interius".

Líbila se mi instalace z novin New York Times, ze kterých vznikl petrifikovaný pařez. Opět v díle nacházíme vtipný protiklad rychlých, okamžitých novinek, ze kterých se stává svého druhu přírodní fosilie. Pozitivní přístup mne zaujal i v básních Mildových, kteří z výstřižků novin nevalné a prchavé informační hodnoty vytvářeli hodnotnou, nadčasovou poezii. Přiblížili se tak platonické podstatě bytí, byli jako lidé, kteří opustili Platónovu jeskyni stínů, aby nahlédli na vyšší pravdu.

Motherboards (2025) snoubí svět větví stromů a elektrického vedení. Je třeba říci, že Mildovi mají velké štěstí, že žijí v Brooklynu, kde se obě struktury propojují. Kolik pražských ulic zoufale volá po vysazení stromů a lidé je bezohledně ničí! Vnímám díla nejen jako estetické propojení arteficiálních a přírodních vodičů v jeden celek, ale i jako morální apel na ekologické soužití vegetabilního světa s lidmi v urbanocénu.

Nemám kapacitu popsat všechna díla na výstavě, ale myšlenka pomalejšího vývoje sladěného s rytmy růstu stromů mne oslovila a považují ji za nosnou. I rychlý pohyb se v přírodě u dravců vyskytuje, ale opravdu nemusíme býti všichni tygři. Když si to uvědomíme, může nám to pomocí k větší životní pohodě, nadhledu i moudrosti.