Nezapomenutelná noc v "kosmické lodi" Miura v Čeladné

Nezapomenutelná noc v "kosmické lodi" Miura v Čeladné

Na doporučení pana profesora Kolíbala, které mi dal před lety, když jsem byl na návštěvě v jeho sochařském ateliéru v pražských Dejvicích, jsem se ubytoval na noc v artovém hotelu Miura v Čeladné. Byl to pobyt plný úžasných zážitků s mistrovskými díly nejslavnějších světových umělců. Je skvělé, že je sbírka zpřístupněna veřejnosti v podhůří malebných Beskyd. V bazénu s výhledem na "Krychloidka" na hotelové střeše jsem pookřál. A výhled z wellnessu na panoramata hor je opravdu působivý. Mohu návštěvu vřele doporučit. Celý dosavadní život jsem strávil s tím, že jsem za díly těchto světoznámých umělců cestoval po světě a vůbec jsem netušil, že máme na Moravě resort, kde je mohu vidět u nás - a navíc v dobré společnosti nejznámějších českých autorů. Tento artový hotel je opravdu učebnicí dějin umění přelomu milénia a zdá se mi velká škoda, že je i v letní sezóně restaurace relativně málo vytížená. Na degustační menu Beskyd Michala Götha budu dlouho vzpomínat.

A teď již k věci, k umění.

Sochař Josep Maria Sirvent pracuje s minimalistickými tvary. Pracuje hlavně se železem a kamenem, které považuje za archetypální materiály své krajiny v Pyrenejích. V díle Fita VII. v Miuře jsou úsporným a střídmým způsobem oba materiály krásně propojeny. Jak píše sochař na své stránce: "na jedné straně je železo symbolem síly, rovnováhy a robustnosti a na druhé straně je žula symbolem čistoty, tvárnosti a ambivalence".

Ležící postava Henriho Moora z roku 1983 je rozměry drobnou, ale velmi zajímavou ukázkou práce britského sochaře, který měl v českých zemích, jak ukázala loňská výstava v Hradci Králové, velký vliv. 

Opodál hotelu stojí žulový "Obelisk" (1995) od Pavla Opočenského. Je pozoruhodnou sochou, která v sobě snoubí napětí kruhových a ostrých špičatých tvarů. Obelisky se vztyčovaly už ve starodávném Egyptě a později i ve starověkém Římě a symbolizovaly sluneční paprsky. Opočenského obelisk však má zvláštní až humanoidní tvar.

Socha Richarda Deacona "Abeceda W" (2015) patří k vrcholům současného britského sochařství. Autor v této sérii soch vytváří jakousi prostorovou abecedu sochařství, ve které zkoumá význam elementární jednotky slovesné řeči nikoli prizmatem jazyka, ale kontrastu plných hmot a prázdna.

Designově pozoruhodnou realizací, která svědčí o rozvětu sochařství v novém miléniu, je "Vlna" britsko-indického sochaře Anishe Kapoora (Wave Torus Blue) z roku 2009. Socha mi připomněla můj výlet do Chicaga, kde jsem mohl před lety obdivovat Kapoorovu "Bránu mraků" (Cloud Gate). Kapoorova "Vlna" v Miuře krásně ladí s venkovním bazénem a wellnessem.

O patro výš se nachází Daniel Arsham a jeho ocelová erodovaná pneumatika (Steel Eroded Tire) z roku 2014. Podle oficiálního art navigatoru hotelu si americký umělec klade otázku, jaké archeologické vykopávky naleznou z naší civilizace následující generace.

Damien Hirst je jedním z neúspěšnějších britských umělců naší současnosti. Ve své instalaci In Search of Nirvana z roku 2007 s pilulkami léků naznačuje, že současná společnost trpí ekonomickým tlakem farmaceutických koncernů. Jakousi abstrakcí instalace v médiu malby je rozměrné plátno Anthrafuchsone z roku 2006.

Rodinka kubistických postav oblíbeného českého sochaře Davida Černého jakoby z naší budoucnosti nebo jiné planety dovádí okolo kosmické lodi "Miura", která přistála v dechberoucí krajině Beskyd. Na fotu níže "Krychloidka" koupající se v osvěžující vodní ploše před hotelem pod malebným panoramatem hor.

Když jsem svou fotografii sochy "Křídla" (1963) ukazoval jejímu autorovi, stoletému nestorovi českého sochařství 20. století Stanislavu Kolíbalovi, jen vydechl: "Ten kontrast!" Protiklad vysoké hory a geometrické sochy evokující let je impozantní. Člověk si říká, kéž by měl taková křídla a mohl vzlétnout volně jako pták... Moje romantické snění však uzemnil syn tvůrce sochy, Pavel Kolíbal, s připomínkou, že socha byla stvořena pro výstavu v architektuře. Inu, občas nám ty akademické dějiny umění dokáží nás vzlet fantasie rázně utnout... Ještě bych podotkl, že socha "Křídla" u Miury působí magicky i po setmění, když je osvětlena a rýsují se jen černé vrcholy v pozadí.