Literární poznámky

Jack London - Tulák po hvězdách (1915)

Velmi zajímavá kniha, ve které se spisovatel inspiroval penologií. Kniha bývá zařazována i do sci-fi. Kvůli intrice spoluvězně na smrt odsouzený Gerelo Standing ve věznici ve svěrací kazajce nachází svou vlastnost cestovat do minulých životů, jelikož duch přetrvává různé tvary hmoty, do které se v různých formách a časech vtěluje. Kniha je kritikou vězeňského systému USA na počátku 20. století, jeho krutosti a nespravedlnosti. Ve své podstatě však je nadčasová, neboť je možné její příběh transponovat do justičních i penologických křivd všech národů. Když se zdá, že tělo ve svěrací kazajce bolestí již pozbývá života, vydává se Standing na putování po hvězdách do příběhů svých minulých životů.

R.U.R.

Ve hře Karla Čapka z roku 1920 Rossumovi roboti převezmou vládu nad světem. Přestože se jedná o dystopii, která se ani století poté naštěstí neuskutečnila, nabízí hra více momentů k zamyšlení.

Ačkoliv totiž technika v naší společnosti neusiluje o nadvládu nad mocí lidského ducha tak hrubým způsobem, jak bylo popsáno v divadelní hře, totiž tím, že by roboti pozabíjeli své vynálezce, problém umělé inteligence na lidstvo doléhá. Jsme bezradní se světem tabletů a smartfonů, na kterých vyrůstají nové generace. Ocitáme se v informačních tunelech, které nám kvůli svým algoritmům neumožňují vystoupit ze tmy úzkosti ke světlu skutečné moudrosti. Objevují se problémy digitální demence spojené s možností snadné dohledatelnosti všech informací na internetu. V neposlední řadě máme problémy s kontrolováním a dohlížením moderní technikou, která vstupuje do všednosti našich každodenních osobních životů.

Divadelní hra musí samozřejmě problémy personifikovat, aby působily na scéně poutavě. Vezmeme-li v úvahu, že Čapkovo varování vzniklo před 104 lety, musíme uznat, že jeho vidění bylo skutečně prozřetelné. Technika v dnešní době totiž ohrožuje svobodu, kreativitu, nespoutanost a moudrost lidského ducha – což je stejně závažné jako vzpoura robotů v klasické divadelní hře.

Molièrův Zdravý nemocný

Barokní divadelní hra o člověku, který si o sobě myslí, že je nemocný, vydává peníze na svoji léčbu a okolí se jej snaží od jeho počínání odradit, neboť věří v neúčinnost léčby a nevidí v ní žádný smysl.

Běžně se o hlavním protagonistu hry mluví jako o hypochondrovi. Hra však také otevírá otázku hranic nemoci: kdy je člověk skutečně nemocný a kdy si to jen myslí? To je problém, který je bezpochyby nadčasový a dosud nevyřešený. Dalším stále aktuálním tématem hry je ziskuchtivost lékařů na jedné straně a pacientovy zájmy na straně druhé. Jak je vidět, s problémem se potýkala společnost již na Molièrovy doby.

V naší kapitalistické společnosti, která je zaměřena na zisk, ekonomický růst a výkon, však význam myšlenky nabývá na stále větší důležitosti. Nestojí zde však již proti sobě pan Argan a věhlasný doktor Purgon, avšak pacient a na druhé straně bohaté nadnárodní farmaceutické společnosti, které si z pacientů vytváří svůj nástroj pro zapojení do kultury finančního růstu. I Purgon by se tak dnes asi stal malým kolečkem tohoto soukolí.

Lidská vlastnost, tedy touha po zisku a bohatství, kterou na divadelní scéně vidíme zosobněnou, v dnešním světě přerostla do měřítka celé společnosti. Hranice mezi altruistickou dobrou vůlí pomoci pacientovi a vnitřní touhou po zisku se smývá v systému, kterému dominuje myšlenka neustálé progrese.

Zastavme se na chvíli a zamysleme se, zda by celý svět nepotřeboval na chvíli oddechnout a třeba se ze své nemoci vyléčí trochou více lásky, která v Molièrově hře nakonec také vítězí.  

Próza Nobelistky Annie Ernaux "Prázdné skříně"

Za velmi poučnou považuji knihu Nobelistky Annie Ernaux Prázdné skříně.

Jedná se o autobiografickou sociologickou sondu do způsobu, jak měšťanské "vyšší" společenské vrstvy centra ovládají a utiskují dívku, snažící se uniknout ze svého původu v dělnickém a maloobchodním prostředí periferie. Sexuální stránka hraje v knize důležitou roli.

Děj se orámován čekáním na nelegální potrat. Způsob, jakým je dívka vyrvána ze svého přirozeného prostředí, tomuto násilí odpovídá.

Nejdříve je na škole vysmívána za svůj původ, za svoje výrazy a chování. Stane se však nejlepší ve třídě a vynikne v náboženství. Poté začínají první erotické zálety, přičemž dívka "loví" mimo svou společenskou vrstvu. K rodičům má silně ambivalentní vztah - na jednu stranu je obdivuje pro jejich bezmeznou obětavost, na druhou stranu se stydí za jejich způsoby a v hloubi duše je nenávidí. Rodiče si ani neuvědomují, že svou podporou jejího vzdělání prohlubují propast mezi jimi, méně vzdělanými a chudými, a jí, ambiciózní studentkou...

Na vysoké škole Eugene Lesueur studuje moderní literaturu. Užívá si intelektuální svobody i nezávislosti na rodičích. Seznámí se s elegantním studentem práv a obdivuje jeho rodinu. Vlastní původ zůstává tabu. Mladá žena považuje knihovny za chrámy, ale konstatuje, že literatura je nástroj, jak se chudí snaží uniknout ze svého prostředí.

Migrace mezi společenskými vrstvami a její negativní, nakonec až násilné dopady na jednotlivce jsou hlavním motivem knihy.

Otevírá se otázka, zda by dívka nebyla šťastnější ve svém původním prostředí, bez svých ambicí a vzdělání. Udělení Nobelovy ceny za literaturu v loňském roce 2022 Annie Ernaux může být vykládáno jako odpověď, že ambice mladé ženy navzdory krvavé dani svůj určitý smysl měly.

Nadčasová Továrna na absolutno Karla Čapka

Spisovatel Karel Čapek ve svém románu varuje před náboženským fanatismem a stažením se do jedné světonázorové ulity. Nabádá k toleranci a otevřenosti mysli. Tudíž bych román neoznačil za ateistický, ačkoliv tak v závěru může vyznít. Vtip románu spočívá totiž v myšlence, že tam, kde je porozumění, je bohulibé pobývat. Naopak zaslepená víra ve vlastní pravdu může vést k tomu, že se nevolky vytratí i hodnoty, které jsou bohumilé.

Velký román Amora Towlese "Džentlmen v Moskvě"

Dnes bych chtěl psát poněkud netradičně nikoliv o výtvarném umění, ale o literatuře, jelikož jsem dočetl román Amora Towlese "Džentlmen v Moskvě".

Považuji za fascinující - "minimalistický" - popis života urozeného gentlemana Rostova v luxusním hotelu Metropol. Kniha je minimalistická tím, že se děj odehrává v paláci, který hlavní protagonista nesmí opustit. Připomnělo mi to "eruv", provázek, který obepíná židovská obydlí na Manhattanu během sabatu a který by neměl být z náboženských důvodů překročen. Je to určitý druh duchovního minimalismu, který alegoricky odpovídá ději románu o muži, který žije na jednom místě a je tam nakonec i šťastný.

To, co dělá někoho šťastným, totiž nemusí být cestování po zeměkouli, ale hodnotné a slušné vztahy s jinými lidmi, které Towles jemně popsal ve svém románu. Zvláště se mi líbilo, jak vyjádřil fakt zploštění "vysoké chuti" vína smazáním všech rozdílů v jejich původu a druhu. Kniha je napsána pro vyšší společnost, pro lidi, kteří mají zkušenosti s gurmánstvím. 

Autor skvěle vyjádřil, jak se změnila společnost za bolševiků i v Čechách. Přestože jsem z mladší generace, z dětství si pamatuji, že mi starší vyprávěli, jak lidé museli i proti své vůli sdílet své domy s ostatními. 

Jaké požehnání bylo číst knihu o tom, jak komunismus pronikal do lidské duše! Pro mě je román jakousi duchovní koupelí neboli katarzí. Troufnul bych si tvrdit, že vybrat si tuto knihu z knihovny Baracka Obamy nebo Billa Gatese, tzn. osobností bohatých a zběhlých v luxusu, gastronomii, hudbě a literatuře, je jakousi svatokrádeží, kterou jsem napáchal na bohatších společenských vrstvách. Je to druh libri prohibiti, čili zakázané literatury, pro čtenáře, kteří mají v duši zbytky posttotalitarismu. 

I když je kniha svým způsobem minimalistická kvůli jedinému místu, kde se odehrává (tj. moskevský hotel Metropol), je "barokní" tím, jak popisuje radosti života. 

Děkuji mnohokrát za citlivý a brilantní vhled do toho, jak bolševismus postupně pronikal do společnosti i do lidské duše.