Elisée Reclus
Ilustrace paleontologických a biologických námětů pro Elisée Recluse
Encyklopedie L'Homme et la Terre byla pro Élisée Recluse (1830 - 1905) osobním trumfem, protože se mu podařilo osvobodit se od požadavků nakladatele, kladených na jeho předchozí díla La Terre. Description des phénomènes de la vie du globe (1868) a Nouvelle Géographie universelle (1876 - 1894). Vývoj Reclusova myšlení je možné na těchto třech dílech sledovat. Na začátku byla vědecká a geografická koncepce světa. Později nacházíme spíše historický, politický a sociální úhel pohledu. Reclus opustil koncepce univerzální geografie Malte-Brun (1775 - 1826) a Paula Vidala de la Blanche (1845 - 1918), aby objevil novou teorii, která se dnes nazývá geopolitikou nebo ekologií.
Originalita Kupkova přínosu se manifestuje od první stránky encyklopedie. Na frontispice nevidíme jen zeměkouli na pozadí hvězdné noci, ale také nahého člověka, který ji kontempluje. |Obrazová příloha| Novost obrazového přístupu, který nacházíme u L'Homme et la Terre, je dosti daleko od předešlých encyklopedií, jako například od Eysserica (Nouvelle Géographie générale, livre-atlas, Paris, Delagrave, 1898). Kupkovy ilustrace pro Recluse v akademickém stylu jsou paralelou k jeho uměleckému vývoji, kde sleduje aktuální inovace na modernistickém poli. Je však třeba si uvědomit, že navzdory finančním důvodům, které Kupku tlačily k ilustraci, bylo Reclusovo dílo pro umělce velkým příkladem k následování. Anarchistické tendence Kupkova myšlení našly v osobnosti velkého geografa a myslitele svoje ideální ztělesnění : « ce qui m'a surtout occupé ces derniers temps, c'est un livre d'Élisée Reclus qui étudie l'homme du point de vue tellurique et géologique - publication qui, à mon avis, nous fait bien besoin. Il se base sur ceci : « L'homme est la nature prenant conscience d'elle-même. » Il faudrait enfin que je change un peu, je me fais souvent des reproches, je me dis que puisque je ne suis plus capable de m'enthousiasmer pour rien, ce que j'aurais de mieux à faire serait d'aller éduquer les masses avec un homme comme le vieux Reclus. »
Élisée Reclus, který se usadil v roce 1894 v Bruselu, aby vyučoval na univerzitě, hned začal sepisovat svoji encyklopedii a od roku 1903 mu pomáhal v dokončení díla jeho synovec Paul Reclus. Rukopis byl hotový v roce 1904, avšak bylo třeba najít jiného editora. Díky svému bratru Onésimu Reclusovi rukopis přijala Librairie universelle a smlouva byla podepsána v srpnu 1904. V protikladu k domu Hachette, který vydával geografické knihy, se nový editor koncentroval spíše na popularizační knihy. Z tohoto důvodu "Librairie universelle" se svým ředitelem Henri de Noussanne požadovala spolupráci s umělci. Na reklamních plakátech byla otištěna slavná Kupkova ilustrace, kde zobrazil nahého muže, jak kontempluje planetu Zemi na černém pozadí kosmické noci. Text uvádí spolupráci se slavnými umělci. Élisée Reclus osobně Kupku vybral, neboť byl znám už kvůli práci pro anarchistické revue. Kupka píše : « Déjà, quand j'espérais pouvoir me laver les mains, un ami qui était chef de fabrication à la Librairie Universelle vint me dire qu'on allait éditer « l'homme et la terre » d' Élisée Reclus et que ce brave Élisée était désireux de m'avoir comme illustrateur. J'ai fini par me décider à une entrevue avec lui mais lui m'apprit qu'il ne voulait pas de fantaisies d'artistes. Très juste, je lui donnai raison et tous deux nous avons deviné la manœuvre de l'éditeur. Très peu de temps après, je me suis senti la main vénérable se poser sur mon épaule, et Élisée triste me disait de prendre la place, son œuvre étant menacée d'être illustrée par des dessinateurs d'affaires. » Reclus pravděpodobně poznal Kupku během svých pravidelných pobytů v Paříži, avšak Kupka své ilustrace posílal také do Bruselu. Geograf s nimi byl spokojený, jak lze vyvodit z dopisu, který napsal Kupkovi 28. května 1905. Ačkoli Élisée Reclus zemřel 3. července 1905, jeho synovec Paul v doslovu k šestému dílu potvrzuje, že jeho strýc « měl potěšení diskutovat s Françoisem Kupkou o ilustracích, které připravoval ». Zbývá si položit otázku, jak Reclus Kupku potkal, protože v době, kdy se Kupka usídlil v Paříži, Reclus bydlel v Bruselu. Marie-Pierre Salé se domnívá, že se oba protagonisté seznámili prostřednictvím anarchistických kruhů a zmiňuje zejména Jeana Grave. Élisée Reclus byl přítelem Nadara a často se setkával i s jinými umělci. Camille Pissarro, Maximilien Luce, Eugène Carrière, Henry a Maria Van de Velde a Théo van Rysselberghe byli s geografem ve styku. Jiná možnost setkání s Kupkou byla u Aristida Bruanta, od něhož si umělec v roce 1899 pronajmul ateliér. Reclus byl milovníkem umělecké karikatury a podporoval také sociální realizmus Jeana Baffiera, který Kupku ovlivnil. Reclus odmítal oficiální umění Salonu, které sledovalo pevná pravidla a upřednostňoval upřímné a osobní umění karikaturistů. Když Élisée zemřel, zůstal Kupka v kontaktu s jeho synovcem Paulem, který umělce navštěvoval také v Puteaux. Je zajímavé, že Kupka také v Uccle navštívil bratra Éliséeho Onésima, když připravoval fotografický model měsíčního reliéfu, neboť v těchto letech Kupka pracoval na obraze "První krok". |Obrazová příloha| Chronologii ilustrací známe díky Kupkově zápisníku, který obsahuje účetní doklady. V prosinci roku 1904, když byl Élisée Reclus ještě naživu, Kupka odevzdal obálku, reklamní plakát a sedmnáct prvních kreseb. Od května 1905 dodával i ostatní kresby, které byly po smrti Éliséeho přijímány Paulem až do července 1908. Víme, že Kupka za své kresby do ilustrovaných časopisů dostával vyšší plat, 280 franků za kresbu pro L'Assiette au beurre a 250 franků za kresby pro L'Illustration. La librairie universelle Kupkovi platila 150 franků za frontispice. Kupkovy kresby byly kvalitně vyryty Ernestem Delarochem. Kupka na provedení pozorně dohlížel. Zachovala se nám Kupkova poznámka, týkající se provedení viněty na konci předmluvy : « faire mordre très lentement pour obtenir les deux figures nues très pâles, et défense absolue de rajouter des traits. »
Kupkovy ilustrace jsou výsledkem hlubokého studia textu encyklopedie a často svědčí o sympatiích umělce s vědcem. Kupka se vyhnul otrocké ilustraci textu a často volil spíše prostředek alegorie. Édouard Déverin Kupku chválí ve svém článku pro L'Art décoratif : « La tâche était ardue de symboliser en des culs-de-lampe et têtes de chapitre soit une époque, soit une abstraction. Sauf en quelques planches moins bien venues, plus lourdes, dans la mauvaise manière de J.-P. Laurens, l'artiste tchèque a donné là des images saisissantes d'histoire, qui vont des anthropopithèques aux plus récentes forces et aux plus ingénus espoirs d'avenir. » Nadhlaví kapitol jsou u Kupky často antiteze, jako například « Náboženství a Věda ». |Obrazová příloha| Kresba odkazuje k jiným Kupkovým kompozicím, například « Kde je nebe, které jsem tak dobře prodával ? » (« Où est le ciel, que je vendais si bien ? »), avšak humoristický duch, který nacházíme v karikatuře, zde byl nahrazen pocitem tajemství. Nalevo vidíme kněze, který ve svých rukou drží svíčku se zapáleným ohněm, jenž svítí do temnoty. Protagonista je zcela ponořen do svých meditací a na jeho rouchu nacházíme symboly náboženství : Davidovu hvězdu, symbol židovství, a ruku, kterou doprovází enigmatické symboly. Možná, že se Kupka inspiroval manicheizmem, který je založen na oddělení říše světla a tmy. Království světla je identické s božským životem a věčností, zatímco království temnot symbolizuje mrtvé a dočasné. Podle manicheizmu je člověk dvojníkem a má nesmrtelnou duši, která přináleží království světla a smrtelné tělo, které je spojeno s královstvím temnot. Z tohoto úhlu pohledu je zajímavé, že Kupka zobrazil nahou postavu kněze tak, že vidíme jeho břicho. Možná, že chtěl podtrhnout jeho tělesnost, jeho tělo je ostatně velmi temné a zakryté stínem, zatímco oheň v jeho rukou symbolizuje spirituální a nesmrtelný princip, božský život, který nacházíme rozšířený v celém vesmíru, jak o tom svědčí bezčetné hvězdy na nebi v zadním plánu, kde rozeznáváme také Mléčnou dráhu. V pravé části obrazové kompozice vidíme vědce v laboratoři plné světla. Je pravděpodobné, že Kupka chtěl světlými tóny naznačit « království světla » a nesmrtelnou duši, která je ztělesněna ve velkých vědeckých a pozitivistických pravdách doby konce 19. století. Není náhodné, že Kupka v kompozici zdůrazňuje hlavu vědce, kterou umístil dopředu : pomíjivá tělesnost je srovnána s věčnou platností nových vědeckých objevů. Vědec je ponořen do svého bádání, pravděpodobně na list papíru kreslí to, co vidí v mikroskopu před sebou. Není vyloučeno, že se jedná o autoportrét umělce, který se ve stejné době věnoval laboratorním výzkumům, jenž v následujících desetiletích na jeho abstraktní tvorbu měly obrovský vliv. Obě ilustrace, které jsme právě analyzovali, jsou klíčem k četbě obrazů jako « Zimní vzpomínka », ve kterém vidíme oheň a vločky sněhu, zvětšené, jako kdybychom je pozorovali v mikroskopu. |Obrazová příloha| Máme pocit, že obraz je výsledkem umělecké imaginace a vědeckého pozorování, podobně jako v ilustraci, kterou Kupka vytvořil pro encyklopedii Elysée Recluse « Náboženství a věda ». Zářící hvězdy hvězdné noci, Mléčná dráha, zažehnutá svíce, všechny tyto motivy, které byly inspirovány pozorováním světa přírody, umělce inspirovaly. Kupka své vize propojoval se zkušenostmi z vědeckých pozorování a vytvářel grandiózní obrazové kompozice, namalované stylem, který mísí mysticizmus s futuristickými a kubistickými postupy. Kupka byl pilným čtenářem Recluse, avšak svoje vědomosti o civilizacích doplňoval také vlastními výzkumy a často navštěvoval Muzeum přírodní historie, muzeum Trocadéro, Louvre, avšak v roce 1905 se účastnil také kurzů na Sorboně, což zmiňuje ve svém dopisu Macharovi : « Dans le temps, les romantiques couraient se réfugier chez Mélusine. Aujourd'hui, avec notre esprit positif, les rêves ne nous disent plus rien. Si tu étais venu cette année à Paris, je t'aurais mené voir les collections chaldéennes et autres ; Layard, Renan (qui a été en Phénicie) et beaucoup d'autres, Dieulafoy (et je ne me souviens plus qui) ont ramené des masses d'antiquités et nous aurions pu suivre ensemble sur la carte les mouvement des civilisations... » Je pozoruhodné, že dalekohled, který je zobrazen v nadhlaví pro kapitolu "Náboženství a věda" byl zřejmě stejný na Sorboně, kde Kupka studoval. Kupka jej tedy nakreslil buď podle přírody, nebo podle fotografie. Marie-Pierre Salé poznamenává, že více Kupkových kreseb bylo pravděpodobně nakresleno podle fotografií (například viněty Carolingiens et Normands, Le Nouveau Monde a l'Océanie et les Colonies). Pozitivistický přístup k vědeckým faktům, který nacházíme u Kupky, občas připomíná postupy, které užíval malíř Fernand Cormon, který připravoval pět let pozitivistickým způsobem dekorace pro Muzeum. Přípravné kresby byly publikovány v roce 1898 v Revue de l'Art ancien et moderne. Kupka nejprve namaloval nahé postavy a posléze je "odíval" podle zobrazené periody. Často své kresby osob v různých polohách znovu využíval. Kresby "Barbaři" (1906), Karlovci a Galové evokují obrazy z prehistorie, které byly na konci 19. století velmi oblíbené mezi akademickými malíři. Umělci jako Paul Joseph Jamin nebo Georges Rochegrosse se inspirovali nálezy a rekonstrukcemi starých zbraní. Rytiny Bartholdiho zřejmě Kupku také ovlivnily. Avšak místo Jaminovy dramatické kompozice "Únos doby kamenné" (1888) Kupka zobrazil ženu, která lascivně leží na ramenech barbara. Ruce násilníka byly uříznuty, avšak tělo ženy ještě křečovitě svírají. Z antropologického úhlu pohledu je zajímavý frontispice první knihy, neboť zobrazuje "Předky" (1904). Vidíme je zobrazeny s velkými opičími tlamami a vystupujícími čelistmi, jak zapalují oheň a vytvářejí zbraně. Pozoruhodné jsou velké palce na nohou a ochlupená těla. V nadhlaví kapitoly III první knihy, zobrazující "Práci" (1904), vidíme antropoida, napůl člověka a napůl opici, který svého obrovského palce využívá k výrobě zbraní. V době, kdy Kupka pracoval na kresbách pro Recluse, již měl zkušenost se skicami opic a antropoidů. Ve sbírce Jindřicha Waldese se zachovala přípravná kresba pro obálku časopisu Cocorico z roku 1900, ve kterém se opici nabízí sfinga a klenoty. Akvarel "Opice-Králové" z roku 1899, který odkazuje k tradici zvířecího umění, například u Chardina a Dechampse, by však mohl být inspirován i Gabrielem von Maxem. Další velmi pozoruhodná kresba se jmenuje "Ecce Homo" (1900). Vidíme opici, jak kreslí Adama a Evu v ráji. Vedle sedí oživlá sfinga. Námět byl inspirován darwinismem. Anglický přírodovědec věřil, že estetická percepce je vlastní i zvířatům. Kupka myšlenku ve své kresbě rozvíjí a přehání ji do formy karikatury. « Orbis pictus » (1901) zobrazuje opici, která hází medaile na zástup prasat. Slavná kvaš "Anthropoïdes" (1902) se datuje také do periody, která předchází ilustracím Élisée Recluse. "Autoportrét s dýmkou" (1902) obsahuje také zobrazení malého šimpanze s nápisem v němčině: «vorläufig mir seine astrale Maske.» Víme, že Kupka ve stejné době českému básníku Macharovi napsal, že « chimpanzi, kteří byli skoro jako moji chcípli v lednu před 3-4 nedělemi, několik dní jeden po druhém, jen mi zůstali pythecanthropy na plátně, na nichž pracuji. »
V nadhlaví « Počátky » Kupka zobrazil rodinu antropoidů, kteří sedí v krajině. |Obrazová příloha| Nalevo vidíme samce, který ve své ruce drží kost, připomínající zbraň, ve druhé ruce má kámen, který je utesán do špičaté formy. Vystouplé čelisti a špičáky nám ukazují, že se jedná o bytost, vhodně vybavenou pro obranu rodiny, která sedí vedle napravo. Samice ve svých rukou drží novorozeně, které kojí. Poslední ilustrace pro Élisée Recluse zobrazují Pokrok. Z tematického úhlu pohledu nadhlaví odpovídá « Počátkům », neboť Kupka nalevo nakreslil sedící opici. Z druhé strany vidíme muže, který nám podává ruku. Ve vinětě vidíme rodinu, která vyrůstá z obilného pole. Muž, který rodině dominuje, je zobrazen stojící a drží své ruce na hlavě. Zřejmě manifestuje své vědomí, které je symbolizováno přehnanou vertikální pózou a volnou manipulací rukama, jenž u primátů nebyla možná, neboť se museli všemi čtyřmi končetinami opírat o zem. Fyzická síla byla nahrazena schopností manipulace ducha. Kupka věřil v evoluci lidského vědomí v budoucnosti a domníval se, že lidé budou schopni své myšlenky sdílet prostřednictvím telepatie, což je Kupkou naznačeno na nebi, kde můžeme pozorovat bujení nebeských těles. Komety, planety, Mléčná dráha s nekonečně mnoho koulemi, úplněk symbolizují bez pochyby prostor naplněný vesmírným duchem, který proniká celou přírodou a jenž by mohl v budoucnu být koridorem telepatických informací, sdílených člověkem budoucnosti, kterého vidíme ve vinětě v prvním plánu. Je třeba si uvědomit, že Kupka se zde nachází mezi dvěma velice populárními myšlenkovými proudy konce 19. století : inspiruje se populární astronomií a teozofií, která věřila v evoluci lidského rodu i v budoucnosti. Pokud Kupkovu kresbu budeme analyzovat v detailu, zůstaneme nicméně ohromeni faktem, že umělec použil tematické schéma, které navazuje na tradici křesťanské ikonografie. V dolní části kompozice totiž rozeznáváme umrlce a lebku, která připomíná odkaz na kosti prvního člověka Adama, zatímco stojící člověk se svýma upaženýma rukama připomíná ukřižovaného Ježíše. Místo, aby byly jeho ruce připevněny na kříži, je však Kupkův protagonista klade na svou hlavu a ukazuje svoji schopnost s nimi volně manipulovat, což symbolizuje také svobodu jeho myšlení. Není vyloučeno, že se jedná o jakousi formu zesměšnění zobrazení Ukřižovaného v darwinistickém duchu, neboť anglický přírodovědec věřil, že uvolnění rukou byla na začátku evoluce vědomí u primátů. Je třeba si rovněž uvědomit, že Kupka pro nadhlaví své kapitoly « Le Progrès » použil motif opice, která sedí a drží ve svých rukou kámen. |Obrazová příloha| Napravo vidíme zobrazeného dělníka, který nám ukazuje svoji volnou ruku. Jsme svědky uvolnění ruky a její transformace z opičí formy do tvaru, který má současný člověk. Podle marxistických teorií se jednalo o znak přechodu ze stádia bestie k člověku s dobře vyvinutým vědomím. Proces práce hrál v této proměně zásadní roli, neboť primitivní ruka primátů neumožňovala sofistikované zacházení s nástroji. Podle Darwinova zákon korelace evoluce jednoho článku těla afektuje také ostatní části, které jsou vzdálené. V důsledku diferenciace rukou během práce, když se primáti učili sestavovat jednoduché nástroje, došlo k rozvoji myšlenkových center. Čím vyvinutější byl mozek, tím více se zjemňovala ruka a prsty. Výsledkem je krásná ruka moderního člověka s dlouhými prsty, které symbolizují inteligenci, jenž se vyvinula v běhu staletí v důsledku potřeby komplikovanější manuální práce s nástroji. V současnosti jsme tedy schopni s našima rukama dělat tak komplikované činnosti, jako například hrát na hudební nástroje, malovat, nebo sochat umělecká díla. Kupka občas symbol ruky do svých kompozicí volně začlenil. Zatímco ve svých ilustracích primátů a antropoidů záměrně přehnal hrubost končetin, a zobrazuje ruce s obrovskými palci, které jsou umístěny proti ostatním prstům, v určitých pozdějších abstraktních kompozicích zobrazuje siluetu « moderní » ruky s jemnými a štíhlými prsty v různých aktivitách, spojených s činností mozku : například při tanci (studie v Muzeu Kampa). Spirály, které jsou oživené černou siluetou ruky, by také mohly symbolizovat vědomí a estetické emoce v našem mozku během tance. Ještě zajímavější je marxistický úhel pohledu, který je ve vztahu k ilustraci pro Elysée Recluse « Pokrok ». V obraze « Mašinizmus » (1926 - 1933) ze sbírky Národního muzea moderního umění, který zobrazuje siluetu lidské ruky, máme dojem, že se jedná spíše o tovární prostředí. |Obrazová příloha| Ruka je obklopena spirálami, které evokují pohyb v kruhu, pravděpodobně stroj v pohybu. Nahoře vidíme malé barevné tečky, které připomínají piliny. Rozeznáváme také kruhy, které jsou segmentovány kubistickým způsobem a symbolizují mašiny v továrně. Tato abstraktní reprezentace dělníka v továrně, který pracuje u stroje, je velmi zajímavá v kontextu viněty pro Recluse, zobrazující « Pokrok ». Neboť jediný figurální odkaz, který v této obrazové kompozici nacházíme, je silueta jasně diferenciované ruky, která symbolizuje intelekt moderního člověka a jenž se vyvinula během dlouhého procesu komplikování pracovních nástrojů : od zcela primitivních zbraní, které vidíme u antropoida viněty « Pokrok », jenž drží otesaný kámen, až k velmi sofistikovaným mechanizmům, jenž jsou výsledky průmyslové revoluce, obdivované Kupkou a jeho uměleckými druhy hnutí futurizmu. Je evidentní, že pózy rukou protagonistů Kupkových kreseb jsou aluzí na stádium rozvoje jejich vědomí. Člověk budoucnosti komunikuje s mimozemšťany, a klade si své ruce na hlavu, a mrtvoly, které leží dole na obilí, ilustrují smrt lidí, symbolizujících naše stádium evoluce. |Obrazová příloha| Reclus píše : « Ainsi les premières formes vitales dont on voit les débris ou les traces dans les assisses de la terre les plus anciennes présentent des traits rudimentaires, uniformes, peu différenciés, constituant comme autant d'ébauches de mieux en mieux réussies des espèces qui se montreront ultérieurement durant la série des âges. Les plantes feuillues viennent après les végétaux sans feuilles ; les animaux vertébrés suivent les invertébrés ; de cycle en cycle, les cerveaux se développent , et l'homme dernier venu, à l'exception toutefois de ses propres parasites est le seul de tous les animaux qui ait acquis par la parole la pleine liberté d'exprimer sa pensée et par le feu la puissance de transformer la nature. » V Kupkově vinětě vidíme rodinu, která je v druhém plánu doprovázena dalšími nahými lidmi, kteří se drží za ruce a procházejí se na rajské planetě budoucnosti. Zcela na horizontu vidíme obilné pole, které je plné malých lidských hlav, jenž se tam rodí. Tato analogie mezi obilnými poli a lidmi je inspirována knihami Emila Zoly. Reclus často užívá rostlinných metafor. Píše, že všichni lidé pro něj byli « ve stavu harmonické vibrace se Zemí, která je nese a živí, s nebem, které je osvětluje a připojuje ke kosmickým energiím ». Klade si otázku : « Qui fixera des limites à la puissance de l'homme, alors qu'il disposera d'un accord parfait avec le mécanisme immense de la nature, et que chacune de ces vibrations sera réglée par la marche des étoiles, par le « rythme sacré des saisons et des heures » ? Zdůraznění vertikality postavy muže ve vinětě « Pokroku » a propojení s dynamikou vesmíru je aluzí na poslední stádium lidské evoluce, které je vyjádřeno umělcovou tezí : « uvědomit si sebe sama » (« prendre conscience de soi-même »). « Vibrace », zmiňovaná Reclusem, který propojuje člověka s celým vesmírem, není vzdálena dynamice vlnících se tahů štětcem ve vrcholných Kupkových dílech, například ve « Vertikálních plánech », které symbolizují svou vertikalitou lidskou páteř a vědomí. |Obrazová příloha|