Celník Rousseau

Recenze výstavy Celník Douanier Rousseau - Malířův ztracený ráj

Výstava Celníka Rousseaua.

Nejenom, že se jedná o historicky první výstavu jeho důležitých děl v naší zemi, ale obsahuje i četná srovnání s díly jeho současníků a moderních malířů, kteří se jeho dílem u nás inspirovali.

Ačkoli se autorka výstavy Kristýna Brožová svou koncepcí obrací k nejširšímu publiku, je výstava právě svými srovnáními s díly českých i zahraničních moderních malířů odborně inovativní a průkopnická. Zpochybňuje rovněž zažitý stereotyp Rousseaua jako nedělního malíře (získal totiž školení dvou předních akademiků své doby, Jeana-Léona Géroma a Augusta Clémenta).

Expozice začíná velkým obrazem Války, který malíř namaloval v roce 1894. Jak je uvedeno v doprovodném textu, jedná se o jedno z nejvážnějších Rousseauových děl. Je srovnáno s obrazy Williama Bouguereaua a Emila Filly s podobně tragickými motivy. Zatímco Bouguereau sloužil jako inspirace Rousseauovi, Fillův obraz představuje jednu z možných odezev jeho díla v českém prostředí.

Druhá část výstavy je zasvěcena ikonickému dílu malíře, které se nachází ve sbírkách Národní galerie v Praze - jedná se o slavný obraz "Já, portrét-krajina". Dílo je srovnáno s malou karikaturou Giorgia di Chirica z roku 1914-15, kde se obraz nachází na zdi v druhém plánu a v popředí sedí Pablo Picasso a další kubisté, kteří Celníka Rousseaua ctili. Zajímavé srovnání nabízí dílo Jiřího Koláře "Čekání na Rousseaua" z druhé poloviny 60. let 20. století, které může být podle kurátorky výstavy také příspěvkem k dobové diskuzi o důležitosti autora: Kolář z obrazu totiž nechal hlavního protagonistu zmizet. V této části výstavy je také připomenuto důležité vyzařování, kterým Rousseau působil v okruhu avantgardních umělců Modrý jezdec.

Další část výstavy se věnuje ženským figurám, velkoformátovým portrétům, je zde jako významná zápůjčka přítomen například "Portrét paní M." z pařížského Musée d´Orsay. Autoři se pokusili naznačit formální podobnosti s obrazy magických realistů 20. let: Františka Muziky a Fridy Kahlo. Plastičnost až skulpturálnost figury opět nacházíme i v obraze Stojící ženy od Pabla Picassa.

V oddílu "Kruté dětství" je představeno "Děvčátko s panenkou" a srovnáno s obrazy Josefa Šímy a Pabla Picassa. Pro diváka interesovaného o vývoj moderního malířství je bezpochyby inspirativní část výstavy, kde nacházíme zátiší. Můžeme zde totiž vedle sebe vidět díla Rousseaua, Cézanna a Picassa. Půvabná naivita Rousseauových tvarů souzní s originální perspektivnou Cézannova zátiší, svou skulpturální modelací však Rousseau rovněž zapadá do linie kubizace tvaru, která jde přes Cézanna až k Picassovi, který je prezentován opět krásnou zápůjčkou z Paříže (Zátiší s chlebem, 1909). Doplněna jsou díla italského malíře Antonia Donghiho a Jindřicha Štyrského, který obdivoval Rousseauovu poetiku, ale zároveň mu vyčítal i přílišnou naivitu.

Motivy městských krajin jsou shrnuty do podtitulu "Podivná místa", neboť Rousseauovy obrazy skutečně obsahují jistou tajemnost. Jsou zde vystavena díla Signaca a Seurata, kteří Rousseaua ctili, ale nechybí ani malby Jindřicha Štyrského, Josefa Čapka nebo Jana Zrzavého, kteří viditelně z Rousseauovy inspirace čerpali. Tematicky pozoruhodné je srovnání díla Kamila Lhotáka a vyzobrazení aeroplánu Rousseauem v obraze "Rybáři" - dokládá jeho zájem o svět moderní techniky, který ho fascinoval již při návštěvě Světové výstavy, což vyzobrazil i na svém ikonickém autoportrétu.

Trochu je škoda, že se pro výstavu nepodařilo získat žádné dílo Vlastimila Beneše, ačkoli by jeho díla vedle Rousseauových mohla působit zajímavě, jak je naznačeno i v textu průvodce výstavou. V díle Adolfa Hoffmeistera, který je na výstavě zastoupen více obrazy (mimo jiné "Přímořskou krajinou" z roku 1921), je však rovněž vliv Celníka Rousseaua evidentní.

Poslední část výstavy se věnuje motivům džunglí. Zde dominují tři velké obrazové kompozice, "Džungle s opicemi", "Boj tygra s buvolem" a "Zaklínačka hadů". Buďme vděční, že se nám podařilo tato veledíla moderního umění zapůjčit do Prahy. Zapůjčeno bylo i dílo Victora Braunera "Setkání v ulici Perrel" (1946), ve kterém na Rousseauovu kompozici "Zaklínačky" reaguje. Přítomna jsou díla Toyen a Maxe Ernsta s motivem exotiky a džungle. A právě zde se zpochybňuje další zažitý a generacemi předávaný stereotyp, že by Rousseau inspiraci pro své exotické motivy načerpal během svého pobytu v Mexiku. Ve skutečnosti mu byly předlohou spíše dobové fotografie, ale znal i instalace vycpaných zvířat z pařížského Muzea přírodní historie. Údajně se chodil dívat i na Delacroixovy lvy (jeho malá olejomalba zápasu tygra se lvem je rovněž k vidění), a proto je například Celníkova kompozice "Boj tygra s buvolem" navzdory své naivitě natolik živá.

Výstava otevírá pro vnímavého diváka mnoho zajímavých paralel a srovnání a je záslužné, že byla zhodnocena naše sbírka francouzského umění, prostřednictvím důležitých zápůjček Celníkových děl.

Národní galerie v Praze, Palác Kinských, 15.09.2016 - 15.01.2017